Den 3., 30.9. 2017, Elda - Villena, 25km

Protože do dalšího města - Sax - to bylo cca 10km, dal jsem si snídani ještě v Eldě, u pekaře vedle hotelu, A tohle mi pekařka přinesla.Croissant je poolitý cukrovou polevou a musí se jíst příborem, aby se člověk neulepil . i to se mi povedlo. Také jsem se podíval na fakturu z hotelu, zase tam bydlela Mladá Boleslav.

Z Eldy jsem vyšel podle řeky, ehm, Vinalopó a vlastně jsem ji celý den sledoval, jen na jednom místě před Saxem, vypadala jako potok, za Saxem ji už jenom značilo rákosí. Je na tom děsivé (pro Ćecha), že je to první tekoucí voda od Alicante, tj. téměř 50km. Kde jsem přecházel řeky, tam byla vyschlá koryta.

Vinalopó

V Sax jsem si dal cafe solo v kavárně a zavolal do hotelu ve Villeně o nocleh. Bum, 30€ se snídaní,
25 bez. Tedy za 25€ jsem na Caminu ještě nespal. A když jsem si nahazoval batoh, ruplo v popruhu a jeho připevnění k batohu povolilo. Naštěstí to zatím drží, trochu jsem to přišil, ale nevím, nevím.

Pevnost nad Sax

¨

Ze Saxu to bylo 15km po rovné cestě, a Slunce dost pálilo.Tak jsem se na hodinku zastavil v malé vesnici Sta. Eulalie, kde nic nebylo, pouze stín, tak jsem si tam poležel a dopsal včerejší povídání. Při opatrném zvedání batohu, abych neutrhl popruh, jsem se říznul o vylezlý drát, který tvoří kostru batohu. Tuto závady jsem už jednou reklamoval a dostal jsem batoh nový. Vypadá to na kontrukční vadu. Villena je velké město, odhaduju 50 možná více tisíc, a v sobotu večer ožila. Koukal jsem po obchodě se sportovním zbožím a našel jeden malý obchod. Největší batoh měl 40l, to bych musel hodně ubrat. Tak ještě dám Husky šanci.
Do hotelu jsem šel kolem kryté býčí arény. Fronta přes 100m, v ní rodiny s dětmi a s cestovními ledničkami, a krabicemi plnými jídla. Říkal jsem si, že by děti od mala učili, jak je ten svět krutý?. Nedalo mi, a zeptal jsem se hlídajícího policajta. "No torro, caballo (koně) - no snad jen drezúra a ne jatka.

Nějak nemám hlad. Přes den si dávám chleba se sýrem a čorízem. Vždy jen pár soust. Tak ve Villeně jsem povečeřel půlku melounu . Uvidím, jestli mě v noci neprobudí hlad.

Den 2.; 29.9.. Orito- Elda 22km

Ráno jsem vyrazil v 8:15 do Monforte del Cid vzdáleného asi 4km.  V prvním baru jsem si dal cafe con lecce a nejakou  buchtu. Zavolal jsem ještě do Petreru na úřad, že bych chtěl  přespat v městské ubytovně. Paní mi řeka, že mám v Petreru zajít na policii a zaregistrovat  se. Za městem u pumpy ještě malé pivo a cafe solo (smrťák). Cesta pak vedla vinicemi, v tomto kraji oplocenými, takže není možno hřešit. Stejně bych se ostýchal si utrhnout, protože každý hrozen už j v pytlíku. Pak se cesta na 3km přivinula k trati AVE (zdejší TGV) . Jezdí tak rychle že jsem stihl vyfotit až prostředek vlaku. Na druhé straně byla palmová plantáž, nevím ale, jestli na olej nebo něco jiného.   Po 3 km cesta zabočila do hor a mírně stoupala a klikatila se  mezi kopci (spíš horami). Stínu málo, tak jsem využil každou příležitost k posezení, či zalehnutí. Hned na začátku Petreru jsem zašel na Policia local, se zaregistrovat, ale ouha. Milý policajt na recepci mi po chvíli telefonování mi na obrazovce počítače ukázal stránku translatoru, hostal is not working, albergue je zavřené. Plán se začal bortit, ale dal mi čísla hotelů ve vedlejším městě Elda.Já ale zavolal do Hotelu Santa Ana v Eldě, který byl uveden v průvodci, že má speciální cenu pro peregrinos. 15€, OK. beru. Petrer by byl lepší,  má staré centrum, ale co nadělám.Navíc  ta fiesta začne až za týden. Cestou do Eldy jsem v parku narazil na koulodrom (petanque) viz obrázek, chvíli jsem koukal, pak se s  jedním dal do řeči (spíš znakové). Byl to borec, sice na třetí pokus, ale zcela ukázkové karó na 8m, (tj.trefil soupeřovu kouli, ta odlétla a jeho koule zůstala na místě) až jsem nadšením zahýkal, podal mu ruku, a radši se rozloučil. V Eldě v hotelu, sprcha se sedací vanou a teplou vodou, kam jsem se na půl hodiny,  po  vyprání trička, ponožek a prádla.Také docela rychlá wifina, takže ve srovnání s Albergue v Oritu jsem se za stejnou cenu měl královsky. V osm svolávali ve vedlejším kostele na mši, tak jsem zašel, málem jsem si nesedl, narváno. Pak jsem  zašel na pivo, koupil si plechovku San Miguel, a šel na pokoj a spát.

Den 1. 28.9. 2017, Alicante - Orito, 25km

Když jsem vyšel z Alicante (po cca 8km) sedl jsem si do stínu  a odpočíval. Dal se tam se mnou do řečí, místňák, Mario. Tedy do řeči, on mluvil a já přikyvoval. Varoval mě před piráty, hady, a zorro (rozuměl jsem mu torro), ale zorro je liška. Ještě mě pár metrů doprovodil. Lišku jsem neviděl, ale desítky, možná stovky králíků. Na předchozích cestách byl králík vidět leda houpající se lovci u boku. Co dělaji lovci tady na alicantsku? Asi pracují.

Cesta vedla mezi horami a u každé hory byl lom a  cementárna.  Taky jsem viděl cementárnu bez hory, už si jí sežrala. Za 100  let tu bude rovina a hory budou rozemleté na vápno.
Měl jsem jen litr vody, ale cestou byly dva prameny. Jeden jsem sice minul (na 14.km), ale k druhému, u kříže nad Oritem a u sochy sv. Pascala (21.km) jsem ještě pár kapek donesl. Tam jsem vypil přes dva litry vody během hodiny, co jsem si tam dal siestu.









Sílu na výstup ke kříži a k Svatému Pascualovi jsem sbíral ve stínu v divokém vyschlém kaňonu zvaném Baranco del Inferno. Co je Baranco nevím, ale Infermo je peklo. A to sedělo.






Protože Slunce celý den žhnulo, určitě bylo přes 30°C, tak to nebyla jednoduchá etapa, byla vyšperkovaná  prudkým stoupáním v závěru ke kříži nad Oritem a jeskyni svatého Pascuala.

Do Orita jsem přišel v 18:00, po krátké peripetii s voláním na různá čísla uvedená v průvodci, jsem se dovolal správnému hospitalerovi. Jen jsem mu rozumněl, že teď nemůže,že přijde později. No čekal jsem na  lavičce před albergue, čekal,.. volal na stejné číslo, které už bylo nedostupné,.. čekal... volal na nedostupné číslo,... Ve čtvrt na devět jsem začal balit, že si najdu někde poblíž místečko na spaní, jen co jsem si zase nazul pochodové boty, zabalil baťoh, tak přišel. Jsem tu sám v ubytovně, teplé vody jsem se nedočkal, ale nevadí, je stále teplo, tak studená sprcha osvěží.  Cena 15€, ale s povlečením a ručníkem. Asi služby pro poutníky zase podražily. V Oritu dnes žádný bar otevřený není, tak k večeři jen voda, chleba, sýr a čorízo.

V knize jsou zapsaní dva němci, spali tu včera. Tak uvidím, jestli je doženu. Tuto cesty prý chodí cca 100 poutníků ročně. 

Před startem 28. 9.

S Alfonsem (vlevo) jsem byl domluven na osmou hodinu ráno před kostelem Santa Maria v Alicante kde je nultý kilometr Camino del SurEste. Cestou tramvají z hotelu do centra mi volala Kristýna, že jsem dědek. Takže tato cesta bude věnovaná třem holkám, čerstvě narozené Viktorce, ať se má dobře,  její mamince Kristýně ať to zvládne a její mamince Pavle za to, že mě sem pustila.
Alfonso mi dal Credencial, který jsme spolu vyplnili, a také  aktuálního průvodce, profesionálně tištěného, sice ve španělštině, ale bude to srozumitelné, hlavně tabulka s kilometráží kde jsou obrázky s vybavenosti místa, jako albergue, kuchyně, bar,  …. Každá etapa je popsaná slovně a doplněná mapou a výškovým profilem. Co víc poutník potřebuje? Jen aby to, co je tam napsané, opravdu fungovalo.
Alfonso učí filosofii na gymnáziu, a dobře jsme se domluvili anglicky. Doprovodil mě pár set metrů, pomohl mi najít kontejner na obnošené šatstvo, kam jsem hodil sako a kalhoty, které už na cestě potřebovat nebudu. Zavolal hospitalerovi do Orita, kam bych měl dnes dojít, že mu (snad) přijde český peregrino.
Na cestu mám 30dní dovolené, zpáteční letenku nemám. Chci si ji koupit v průběhu cesty, až bude jasné jestlito vydržím.
Kdo by mi chtěl kontrolovat itinerář, je na stránce 

http://www.encaminodesdealicante.org

27.9.2017 Alicante - zítra to začne

CAmino Sureste z Alicante do Benevento 28.9. až konec října 2017.

Ano přátelé, zítra brzo ráno mám sraz s Alfonsem ze spolku

Los Amigos de Camino v Alicante. Odpověděl na můj email, kde jsem se
ptal na možnost získání Credentialu a tišteného průvodce po Camino
SurEste, který nabízejí na webu.
Toto je testovací zpráva, zda jsem nezapomněl ukládání na blogspot a zda se tam vůbec dostanu.