11. den, 30.9., Mérida - Alcuéscar, 37km

Ráno budíček v 7:30. Vypálil jsem brzo, snídaně u akvaduktu s Davidem, viz obr.. Hovořili jsme o kriketu. Ukázal mi velikou jizvu nad obočím, kterou mu způsobil protihráč kriketovou pálkou. Cesta stoupala nad Méridu k římské přehradě Presa de Prosperina viz. obr., která napájela Méridu pomocí sítě akvaduktů a dosud zadržuje vodu, v okolí je stále síť kanálů a akvaduktů. Cesta stále trochu stoupala. V Aljucén na 18.km jsem si na zahrádce baru sundal, boty, ponožky, objednal jsem si Bocadillo con tortilla a pivo, viz obr., a bylo mi dobře. V půl jedné jsem vyrazil dále, ale zrovna zvon zval k nedělní mši. Po mši byl v baru David a Abdel. David zde zůstal a už se asi neuvidíme. S Abdelem jsem se vydali na dalších 19km do Alcuescaru. Cesta moc hezká, žádná přímka, se zvedala, v okolí kopce 500-700m. Před Alcuescarem jsem pořádně přečetl, jaký to bude herberk. V klášteře, se společnou večeří a modlitbou. No, to bude s muslimem veselé, jsem si řekl. Modlitbu jsme už naštěstí nestihli, večeře v 19:30 a brána se zavírá ve 21h. K večeři bylo jen vepřové ( čorízo, salám, vepřové steaky) sýr a salát. Naštěstí 100m od kláštera byl bar, kde si něco dal. Kromě Umberta noví poutníci, ale zítra do Cáceres nedojdou, tak je ani do databáze zavádět nebudu. Herberk se ráno zavírá v 7h. Ještě bude třeba zaplatit dobrovolný příspěvek, já dám 10, ale co jim dá Abd.?

Tělo už si zvyklo, nic moc ho nebolí. Tělo se ale na zítřejší 38km etapu vůbec netěší.

Obrázky z Méride

Protože přes email neumím přidat popisky k obrázkum, tak ta budova nad vodou je herberk Molito de Pan Caliente "mlýn u teplého chleba" v Méridě, náměstí a obrázek bez komentáře.

10. den, 29.9., Torremejía - Mérida, 16,7 km

Tak jsem zase nevařil, alespoň nakoupil. Kuře s paprikou, viz obrázek. Večer s námi poseděl hospitalero. Vyprávěl svůj životní zážitek, kdy jako hráč 3.ligové Méridy hrál ve španělském fotbalovém poháru proti Realu Madrid na stadionu San Bernabeu. Proti Raúlovi, Hierovi, Figovi, Juanu Carlosovi... podal si se všemi ruku a vyměnil dres s Hierem. Skoro před 200 lety něco podobného zažila Babička Boženy Němcové, když dostala tolar od císaře pána. Ćasy se mění.

Ještě než dnes vyrazíme, dokončím inventuru poutníků.

• Němka ?, se jmenuje Ruth, je z Kolína, učila se česky na univerzitě, "ale nemluví češtinu"
• australský pár není pár. On, Georg, je němec, žijíci v Austrálii,
  ona, Ute, je němka, která se narodila v roce 1945 v Liberci v Harcově, městě mého mládí, a když ji bylo 6 týdnů, byla s rodiči odsunuta, naštěstí na západ. Asi poslední z těch, kteří ještě můžou smutnit kvůli odsunu. Je ale strašně ukecaná. Furt mele. A s Georgem se potkala před týdnem během první etapy ze Sevilli. Já usuzoval, že jsou pár, když mu ve Villafrance dělala pedikúru a cvrlikali spole německy.
• ital se jmenuje Brando, nebo Marlon?
• Ir, David, z Corku.

Zítra se asi skupina rozdělí, protože ne všichni chtějí šlapat 37km.

Dnešní etapa byla jednoduchá, 16km. Bohužel mrholilo, tak dvě hory Moneda 527m a Grajera 526m, mezi kterými jsme procházeli po silnici, byly vidět jen do půlky. První půlka etapy byla po silnici, druhou část byla možno zvolit buď po silnici nebo mezi vinicemi. Zvolil jsem mezi vinicemi. Sice kratší a chutnější (stále ty hrozny), ale díky dešti a bahnu na cestě o mnoho náročnější. Do Méridy jsem donesl tak 5kg bahna na botách. Ale i tak to byla lehká etapa. Herberk se postupně zaplnil. Odpoledne jsem šel do města Mérida, založeného 25 př. Kr. jako Emerita Augusta, pro vysloužilce V. a X. legie. Měla circ, divadlo, akvadukty....ale to si najděte na webu. O tomto víkendu se tu konají slavnosti Emerita Ludica, kdy se místní přestrojují za římany a předvádějí různé scénky ze života, viz fota. Ta paní v červeném chvíli před tím, než si ke mně ´přisedla´, na jevišti představovala drahou prostitutku.

9. den, sv. Václava, Villafranca de los Barros - Torremejía, 27km

Dnes v noci mě vzbudilo chrápání. Moje. To asi to Campo Viejo. Nikdo mnou v noci necloumal, ani na mě nemlaskal ani nekřičel. Němec je někde daleko za námi.

Vyšel jsem v 8h. Posnídal v baru. Mezitím kolem prošel zbytek poutníků z obou herberků ve Villafrance. Jde nás asi tucet spíše víc (viz inventura na konci). Tucet den před námi, tucet den za nám. Občas se někdo přesype z jednoho dne do druhého.

Dnes to byla zvláštní etapa. 27 km z větší části po staré římské silnici Calzada Romana. Řimský projektant měl dlouhé pravítko. Byla to přímka dlouhá cca 15km. Naštěstí to sv. Jakub přikryl na první dvě hodiny pochodu mlhou s dohlednosti tak 50-100m. Ona nejenom ta přímka, ale i okolí bylo fádní (pro někoho). Od obzoru k obzoru vinice. Vlastně nevím, jak se ta vinařská oblast jmenuje, Guadiana?, ale jsou to desítky km čtv. vinic. Tentokrát jen málo olivovníků. A to je z dnešní etapy asi vše, kromě snědených 4 hroznů, skupin sběračů rozházených po vinicích - většinou gitanos, a občasného deště (a to hospitalero říkal ráno španělské moudro, že když je ráno mlha, tak přes den neprší). Také mě bolí pata. Zitra jen 16km, tak se snad dám dohromady, protože pak následuje série 37, 38, 33 km.

Španělská siesta. Ve 14h jsem přišel do Torremejíi, všude plno lidí, aut, dětem končila škola, tak před školou byla ulice neprůjezdná plná aut a čekajících rodičů. Za chvíli se ulice vylidnily a do 18h nemá cenu chodit ven, protože vše kromě baru je zavřené.

Dnes v Torremejíi v obou místních herbercích jsou z poutníků:
<ul>
<li>Abdel;
<li>španěl, co vyráží ve 4h, jméno nevim;
<li>španěl Umberto, co dal Abdelovi šunku a čorízo, díky vám oběma pánové
<li>Ital z Turina
<li>Jessica z KFC
<li>Australský pár hovořící mezi sebou německy
<li>Němka ?
<li>Ir, který nenávidí přimé cesty
<li>chrápající duo Felix a Wim z holandska
<li>a já.
</ul>

8. den, 27.9. Los Santos de Maimona - Villafranca de los Barros, 16km

Večer jsem dlouho psal a na plno věcí zapomněl. Např. že jsem byl v Los Santos v kostele na mši. Místo varhan a zpěvu věřících z ampliónu zněl místní Kája Gott s Vlachovým orchestrem a se sboristkami a písní o Senhorovi. To mi bylo dost líto. Zachránila to při přijímání skupina babiček, které zpívaly krásnými flamencovými hlasy. Podobně zde ve Španělsku nahradili kostelní zvony nahrávkou londýnského Big Benu a to v každé vesnici, ale i městě jako je Villafranca. Mockrát jsem tu neslyšel znít pravé zvony. Když už jsem se dotkl té religiosity, doufám, že to není rouhání, ale dva novozákonni zázraky jsem tu zažil. Jeden jsem popsal - to byl přechod řeky suchou nohou,. Druhý zázrak, MC by hned věděl, kde to v Bibli je a zázrak by popsal. Teď ten můj - v Castilblanco ve vodovodu byla odporná, chlorovaná voda, ale cestou do Almadénu nebylo žádné napajedlo (bar) ani obchod (ty otvírají v 9 a později), musel jsem tedy načepovat tuto nechutnou tekutinu do svých petlahví. A věřte nebo ne, odpoledne při stoupání na ten hřebínek před Almadénem, kdy celý den bylo přes 30st, tak ta voda chutnala jak lehké moravské vínko s mattonkou a vypil jsem ji do posledni kapky.
Je to rouhání? Mirku?
A ještě jedna religiózní záhada. Dnes po večeři se zvedl Abdel, že jde na mši, a přitom nejí vepřový z náboženských důvodů a nikdy ani čorízo a vepřo knedlo neochutnal. Budu se muset zeptat.

Dnešní etapa začala na policii, kde jsem vrátil klíc od herberku a hezky podekoval. Cesta vedla hlavně olivovníkovými háji, párkrát lehce zapršelo, ale deštník to zvládl. Poté se přimíchaly mezi olivy vinice, dnes s obzvlášť slaďoučkými hrozny. A také prvni mandlovník, ale mandle hořké.

Jsem/jsme v soukromém herberku za 10€. Holanďani jsou ve druhém herberku. Vařil zase Abdel, než jsem se probral ze siesty, už vařil. Tak jsem koupil aspoň víno, Campo Viejo/Rioja/Crianza 2007. Krevety na jiný způsob. Odpoledne mrholilo. Ještě s námi jedl španěl Umberto. Dal za večeři Abdelovi čorízo a sýr (ten nejí, že mu nechutná), tak mi to A. potajmu strčil do mé mošničky s jídlem.

Mám vyřídit pozdravení svatého Jakuba (Santiago, nebo galicijsky Xacobeo) svatému Václavovi.
Vy se budete zítra válet a mě čeká 28km do Torremejía. Na cestě není ani jedna ves, ani jeden bar, vše je třeba naložit ve Villafrance.

Cordulina mapa cele cesty

Slibene fotografie

Omlouvam se, ze to neni s ceskou diakritikou, na tomot pocitaci neni.
Pridam sem slibena fota, aby me neotravovali anonymove, ze neplnim sliby. A protoze prenos fotek je strasne pomaly, a dela se za mnou fronta, tak jen tento vyber. Uvidime, zda se to vecer zrychli.
Cigi

Los Santos de Maimone, kde jsem spal na dnesek

Abdellah

Stado koz, co me prevedlo pres reku

Pasak z Guilleny

Jelen, ktery me zcela ignoroval. Ale i poutniky prede mnou. Vsichni si ho vsimli. Kolikaterak to je?

Kdopak je to za zdi?

---------------------------------- od 18 let ---------------------------------------

Polonahy poutnik zniceny po 15km chuzi po silnici mezi polonahymi duby 

- autoportret

7.den, 26.9., Calzadilla de los Barros - Los Santos de Maimona, 24km

Na zápraží herberku v Calzadille jsem se vyspal skvěle i díky tomu, že se mi otevřeným, ale zamřížovaným oknem podařilo vytáhnout dvě deky, které byly nadosah. Takže na karimatce byly 2 deky, na nich moje prostěradlo a spacák. Navlékl jsem na sebe více vrstevné pyžama a musel jsem pak postupně jednotlivé slupky v noci sundávat, jak mi bylo horko. Ve 3 začalo pršet, ale já byl v suchu. Poslední probuzení v 7:30. Do Calz. na snídani do baru jsem šel jen s deštníkem. V baru byli i dva chrápalové, ale ukázali se jako veselí chlapíci, Felix a Wim, a probrali jsme jejich chrápací duet. Přišli z Fuente, vycházeli v 7h. Prý se po mě ptal Abdul. No já ho taky čekal v Calz. jak jsme se cestou domlouvali. On ale hovoří španělsky, do Calz. si zavolal na obecní úřad a dozvěděl se, že je herberk zavřený, tak zůstal ve Fuente. Nemá spacák, tak by tu noc nepřežil. Z baru po snídani jsem už šel v pláštěnce. Cesta nebyla náročná, a včerejší zlatožlutá barva po dešti okamžitě získala nádech zelené. Tělo už si zvyká, zatím to ještě není těšení na pochod, ale už to nebolí.
Kousek za Calz. jsem došel irského poutníka. Moc jeho angličtině nerozumím, ale mluvili jsme o dnešním dešti, on to za déšť ani nepovažoval, ir. Také jsme se domluvili, že jsme oba šli Wainright´s coast to coast walk v severní Anglii. No a pak se udělalo hezky, a začaly podél cesty přibývat vinice, dosud nesebrané. Já vím, že se to nemá, ale ...odolat se nedá.

Všichni dnes skončili v Zafře, v ubytovně za 10€. Já popošel ještě 5km do Los Santos de Maimona. Jsem tu v herberku za 3€ a opět docela sám. Pro klíč jsem musel na místní policii, kde jsem dostal i policejní razítko do ´kredence´. Herberk je obrovský. Já jsem v pánské části, kde je 20 postelí. Vše funguje, teplá voda, kuchyně - dojídal jsem své zásoby: hrachovou polévku a ovčí sýr, který nesu už ze Sevilli a který je čím dál lepší.
Na zítra jsem se domluvil s Abdulem, že skončíme ve Villafranca de los Barros, a že budu vařit. Zkusím rizoto (jambalayu), ale bez čoríza. Je sice francouz, ale nejí vepřový.

Omlouvám se, že neodpovídám na komentáře na blogu, ale z telefonu mi to nejde a internetové kavárny, či bary s počítačem vymizely. A to je také důvod, milý anonyme z Nuslí, proč nikde není foto mladého sandokana. Bez počítače neumím na web dostat obrázky z foťáku. Vidíte jen fota z mobilu a s ním moc nefotím. Polepším se.

6. den, 25.9. Monesterio - Calzadilla de los Barros, 28km

Noc byla rušná, protože 2 holanďani spustili duet. Když se jeden nadechoval, druhý chrápal, navíc ještě v holandštině chrochtal ze spaní. Ve 3 ráno jsem se stěhoval na terasu a spal pak až do 8. Posnídal jsem v herberku a vyrazil kolem 9h na cestu. Dnes bylo pošmourno, dvakrát i sprchlo, ale nestálo to za navlečení pláštěnky. Ráz krajiny se změnil, zvlněná posečená pole, občas pastvin, nikde žádná zeleň, vše je zlatožluté. Cordula radila ukončit etapu ve Fuente de Cantos, tj. na 21km. Tam je ale drahý herberk 15€, tak jsem popošel ještě 7km do Calzadilla de los Barros, kde Cordula slibuje herberk za 4€. V 17h jsem vstoupil do zcela mrtvého městečka, končila siesta, všechno zavřené. Hledal jsem bar, kde se mělo žádat o ubytování. Ten už nejméně rok nefunguje. Obecní úřad zavřený, chvíli jsem čekal a nic. Pak jsem potkal Franka, ten si už našel pokoj za 15€, to je moc. Já se vydal k herberku, který je necelé 2km za městem. Je v areálu pro volný čas, kde v roce 2010 odhalili pamětní desku obětem terorismu, ale podle mě park od té doby chátrá. Herberk je zavřený, okna sice pootevřená, ale zamřížovaná, na zápraží (viz foto) nefouká, tak se tu chystám na noc. Je to tu opuštěné, jen po nedaleké cestě občas proběhne běžec nebo projde rychlochodec.

Taky mi dnes volali ze spořitelny, že mi musí zablokovat z bezpečnostních důvodů Visa kartu, protože jsem s ní platil hotel v Pekingu. Snad vyjdu. Druhou kartu tu nemám. Ještě by mi mohla Pavla poslat druhou kartu někam poste restante. Uvidíme jestli to bude nutné.

5. den, 24.9. Almadén de la Plata - Monesterio, 34km + obrázky iberských prasat

Ráno švýcarský budíček v 7h. Asi jsme se viděli naposled. Dnes jsem získal jednu etapu proti Cordulině plánu. Nevím jestli jsem to už zmínil, ale Cordula má cestu rozdělenou na 36 etap a já mám k dispozici jen 35 dni. První část do El Real de la Jara, 14km vedla podobným terénem jako včera. Těch 14km bylo rozděleno mezi dvě usedlosti, plno koz, ovcí, černých prasat, ze kterých se dělá iberská šunka, která má v Monasterio dokonce muzeum. Z Almadénu jsem vyšel s Frankem, vysokým holanďanem žijícím u Mnichova. Ukázalo se, že máme mnoho společného, ale o tom až jindy. Do el Real jsme došli kolem poledne, ještě s Abdulem, který nás dostihl. Jeho rodiče pocházejí z Maroka, on je již francouz. Budu ho muset vyfotit pro čtenářky. Představte si Sandokana, ale o 20 let mladšího než byl ve filmu Tygr sedmi moří.

V El Real zůstala většina ze společenství, které šlo společně ze Sevilli. Za El Realem jsme opustili Andalusii a vstoupili do Extremadury. Cesta byla zase moc pěkná, podobná té dopolední části. Jen posledních 8km vedlo podél silnice a dálnice. Do Monasterio, dalších 20km dorazil, pokud vím jen Frank a Abdul. Já dorazil sám kolem 18h dost vyčerpaný, Po sprše a vyprání jsem ulehl a spal do 21h. Byl jsem pozván k hostině, kterou Abdul připravil - krevety, salát (houby, ořechy, okurka, avokádo + ??) a těstoviny. Moc dobré. Herberk je malý, 12 postelí, nově rekonstruovaný a výborně vybavený. Cena vyšší 10€, ale se snídaní.

Jsem na pokoji s 2 holanďany a ten, co spí blíže ke mně, začal dost silně chrápat, zatímco píšu tuto zprávu

4. den, 23.9. Castilblanco.. - Almadén de la Plata, 29.5km

Předně se omlouvám za hrubky, které se do textu dostaly. zvlášť ´býlími´ fasádami je děsivá. Píšu to na mobilu, tak buď čtenáři shovívavý. Dokud se nedostanu k nějakému počítači s internetem, tak to neopravím a stejně tak nedodám lepší fota než z mobilu. Čekala nás dnes těžká etapa. Tak se šlo brzo spát. Jen ten okřikovaný španěl vstával už ve 4h ráno, 4 hodiny před východem Slunce a vyrazil. Já až předposlední v 7h, poslední Abdul. V baru snídaně s lovci, před východem slunce. Prvních 15km bylo po silnici, šlo se mi dobře, postupně jsem jak korálky sbíral rannější poutníky (španěla ale ne). Ze silnice se odbočilo do přírodního parku Sierra Norte de la Sevilla (kdo četl včerejší zprávu ví, že se to tu vyslovuje sevídža). Hned za branou parku jsem si udělal siestu, cca 1.5 hodiny, v leže na karimatce. Takže mě všichni zase předešli. Cesta parkem byla moc hezká, a protože tam nesmějí lovci, cca 50m od cesty odpočíval jelen, ?terák, a nijak se mnou nedal vyrušovat. Cesta se klikatila mezi kopečky, park byl vysušený, potoky a brody zcela suché. Střídaly se nahaté korkové duby, nedávno svlečené z kůry, pinie, a eukalypty. Vše bylo OK, až 3km před Almadénem stál v cestě hřebínek, cca 200 výškových m, ale cesta stoupala strmě vzhůru a tam jsem přišel o všechny síly. Na basketu v tom okamžiku musím střídat. Tady to nešlo. Tak jsem odpočíval každých 10m. Už je mi dobře, teplá sprcha je zázrak. K večeři konzerva fabada asturiana s brdskou klobásou. V Almadénu je velký městský albergue herberk, se 70 postelemi ve čtyřech místnostech. Tak dnes nebudu vedět, kdy vyrazí španěl.

Tak a teď se stalo něco, co stojí za zaznamenání. Nebudete věřit, ale Mirek Cejnar vám potvrdí, že se mi tu takové příhody stávají, obvykle s kloboukem, teď ale se Štěpánovým foťákem. O foťáku jsem nepsal, protože jsem doufal, že ho najdu v baťohu.

Po 20 hodině přišla do herberku hospitalera vybrat 5€ a do kredence dát razítko, pak jsem chtěl jít do baru na vínečko. ...Kde mám foťák? Prohledal jsem baťoh, postel, pod postelí, sprchu, kuchyň... . Ještě tam byla hospitalera, tak jsem jí řekl, španělsky, kdyby se foťák našel, ať ho pošle po nějakém cyklistovi za mnou. Věděl jsem, že jsem do města s foťákem přišel, protože jsem při slézání hřebínku město fotil. Pak jsem si sedl u kostela na lavičku a v Cordule hledal, kde je herberk. Šel jsem se tedy ke kostelu na lavičku. Tam kouřily 4 náctileté dívenky, ale kamera tam nebyla, koukaly se mnou i pod lavičku. Pak jsem si dal skleničku báječného vína v baru La Morena, ale protože tam bylo dost husto, vzal jsem si ji ven na lavičku a začal psát dnešní povídání. Zastavilo u mě auto, a z okna mladík něco povídal, bylo v tom Santiago, a kamera, ostatnímu jsem nerozuměl. Si, zeptal se na značku a místo a když jsem správně odpověděl, sáhnul na sedadlo a podal mi Štěpánův foťák. Jen jsem stačil poděkovat, podat mu ruku a ujel. Tak jsem si šel pro druhou sklínku, abych to zapsal. Jak mě našel? mluvil s hospitalerou? To se já už nikdy nedozvím, ale vy možná někdy na těchto stránkách najdete fotku pasáka, který mě převedl přes Huelvu, merluzu, můj polonahý autoportrét mezi nahatými korkovými duby (od 18let), odpočívajícího jelena (spočítame kolikaterák to byl), a obrázek městečka Almadén de la Plata.

3. den, 22.9., Guillena-Castilblanco de los Arroyos, 17.5km

V herberku v Guillene bylo asi 12 lidí. Spal jsem na pokoji s angličankou, němcem, španělem, a na palandě nad někým, koho jsem ani neviděl. Když jsem šel spát, tak tam nebyl a ráno, když jsem odcházel, měl hlavu pod dekou. První otázka němce byla jestli chrápu. Nechrápu, přece. Před spaním jsem si vypral, k večeři kousek chleba a ovčí sýr ze Sevilli, už pěkně ovonělý. Když jsem ho otevřel, vedle sedící španělští cyklisté se trochu na židli zavrtěli. Noc byla divoká, němec sice nechrápal, ale dvakrát mě vzbudil, když dost hulvátsky okřikoval chrápajícího španěla, ten mě nevzbudil. Navíc všichni tři začali šramotit v 5 ráno a v 6 vypadli z herberku. Bar v přizemí přitom otvíral až v 7. Dal jsem si tam snídani a v 8h vypadl. Hospitalero vybíral včera večer ve 21h 10€. Já ho už nezastihl, tak jsem ušetřil. Ráno už nepřišel. Cordula píše, že to stojí 5€. Čekal jsem do 9h na otevření obchodu, abych si koupil chleba, a frankfurtské párky na cestu, na nich tu ujíždím. Je to levné cca 0.4 € a žaludek s tou pastou z vepřových a kuřecích kůží a doplněných spoustou éček už nemá práci. Také se vysětlilo, jak je to s tou řekou. Jsou to laguny, propojené propustky, těch možných přechodů je tam spousta.

Cesta do Castilblanco byla jiná než včera, hezčí. Sice opět vyprahlá pustina, žádná tráva, ale stromy a keře. Vystoupali jsme cca 350m. Cestou, jak je ve Španělsku o víkendec bežné, všude se ozývala střelba. Ale kupodivu jsem dnes viděl i plno králíků, ještě netrefených. Tělo si dnes řeklo o 2 delší přestávky, ale i tak jsem do C. došel ve 2h. Po sprše okamžitá siesta do 18h. Pak procházka městečkem se zářivě býlími fasádami, večeře v baru kde nabízeli menu del peregrino za 9€ - vybral jsem si gaspacho andaluz, vynikající studená rajská polévka, zapečená merluza s hranolkami a jako desert natillas - puding se skořicí. Taky jsem koukal v baru na fotbal Betis Sevilla - zde vyslovují Sevídža proti Espanyol Barcelona. Vyhráli místní. Povídal jsem si s mladým francouzem z Toulouse, Abdullahem, ten to jde asi jako hadždž :-). nee, pije pivo, kouří....normální francouz. Do baru přišel v 21h hospitalero, rozdal poutníkum razítka do credentialu, vybral po 5€ a pak šel do herberku vybrat zbytek.
Dnes jsem si báječně odpočinul. Zítra mě čeká 30km.

2. den, 21.9. Sevilla -Guillena; mělo být/bylo 22.3/30?km

V Seville jsem spal dobře, na pokoji byl jen mladý australský pár Dave po babičce ir, ona japonka. Nikdo nechrápal. V 8h po snídani jsem se vydal pro ´credential´, tj. poutnický průkaz do města. Sehnal jsem ho v ubytovně ve čtvrti Triana. Odtamtud do centra, univerzita v bývalé tabákové továrně, asi první na světě, městské hradby, ještě maurské a jak píše Cordula, třetí největší katedrála po sv. Petru ve Vatikynu, sv. Pavlovi v Londýně. Je opravdu impozantní a zrovna byla mše a varhany krásně zněly v tom obrovském prostoru. Ve 12 jsem ucabrtaný vyzvedl batoh, nazul boty a vyrazil. První značku jsem našel 37.396N, 6,0138W mostě přes Guadalquivir. Pamatujete ze školy? To jméno se nedá zapomenout. Bylo hodně přes 30 st. Krajina vyprahlá, cesta prašná. V Sentiponce, na cca 10.km jsem udělal první chybu. V krámu nabízeli el mosto, mošt, nějak jsem dostal chuť na jablečný báječně vychlazený mošt. No byl to burčák, nezkalený a dost silný. Vypil jsem asi 2deci, a burčák šel rovnou do hlavy. V Santiponce jsou ruiny římského města Italika, s amfiteátrem pro 25tis. diváků, píše Cordula.. A pak se stala druhá chyba. Cordulina mapa nesouhlasila se skutečností, já se na ní spolehl a nepoužil jsem GPS. Navíc ten burčák a Cordula tam upozorňovala na možnou obchůzku, tak jsem nebyl ve střehu a šel i bez značek. Když jsem se ztratil, sedl jsem do stínu, studoval Cordulu, a usnul jsem. 2.5 hodinová siesta z toho byla. Zbývalo mi 10km, ale vyrazil jsem po jiné silnici a po několika km zjistil, že tu něco nehraje, zapnul jsem GPS a ta ukázala do G. 13km. V Torre de la Reine, zbývalo cca 8km a bylo jasné, že půjdu za tmy. Naproti baru, kde jsem načerpal tekutiny byla autobusová zastávka, dokonce tam byl jízdní řád, kde bylo jasně napsáno Sevilla >Guillena ve 20h. Ale autobus nepřijel. Sv Jakub nechtěl, abych fixloval. Tak jsem vyrazil při zapadajícím sluníeku s tím, že budu spát pod širákem. Ale zrovna ta silnice na Guillenu, z obou stran oplocená, pomerančovníkové plantáže a těžba písku. Když po silnici zbývalo 6km, byla odbočka doleva. Cordulina mapa říkala, že je to zkratka proti mapě GPS, ale věř Cordule. Muselo se přes řeku Huelvu.Naštěstí tam byla zahrada a tam caballero. "A Guillena?"; "si."; "Esta aqui puente?"; "No." Přesto jsem vyrazil. Už byla tma, cesta se ztrácela. U řeky mě došlo stádo koz (250), šly samy, mým směrem. Nechal jsem je přejít a následoval je. Byla tam jedna, která si nechala šáhnout na rohy, a pořád se otáčela a mečela, ať jdu.. Za chvíli nás došel pasák se psem, a tak jsme povídali, že jsme byli najednou v G. Ale přes most jsme určitě nešli. Do albergue v 21:30, byla volná postel, teplá sprcha, a svět byl zase krásný. Až se dostanu k počítači přidám foto mapy a další. Cigi

1.den Praha-Sevilla

Nástup do odtučňovacích a duševně a rehabilitačních lázní Sevilla-Santiago.

Večerní balení podle seznamu snad proběhlo v klidu, nebo ne, Pavlo? Dvě sešitá
prostěradla, která měla sloužit jako lehký spacák, a která mi sešila moje milá
tchýně Miluška, vážila skoro 2kg. To je skoro pětina nákladu a tak musela
zůstat doma. Budíček ve 4 ráno zařídil Bohoušek, a už jsem neusnul, těšení
bylo moc intenzivní. Kontrolní vážení před nástupem (doufám, že to nebude číst
náš nejvyšší ochránce osobních dat, pan Igor Němec, aby mi ty stránky
nezakázal, kvůli zveřejnění choulostivých informací) váha ukázala 103. Fakt!
To ty mé těžké kosti....Uvidíme po návratu. Batoh váží 12kg. Co tam, sakra,
mám tak těžkého? Po první etapě se budu lehčeji rozhodovat, co potřebuji a co
ne, snad to stáhnu na 10kg.

A pak už celý den proběhl v klidu, vše jsem stihl, vše fungovalo jak mělo,
zpoždění na odletu z Prahy cca 20 minut nemělo následky. Přelet Alp byl
nádherný. Někde tam bylo Lago di Garda, kde zrovna tráví dovolenou můj
dosavadní trojnásobný souputník na Caminech. Proto jsem letos na cestě sám.

V 22:30 jsem dorazil do ubytovny, kde jsem mel pres booking.com zamluvenou
postel v pokoji se 6 postelemi za 10€ se snídaní. Milá recepční, asi trochu
zhulená. Zase se jmenuju Mladá Boleslav (mé rodiště). Stalo se mi ti jednou v
Polsku, tam je Boleslavů, ale proč tady v Seville? Mám novou občanku a i já
chvíli hledal, kdeže napsáno je Cyril Ron. Podepsal jsem se tedy na fakturu
Mladá Boleslav.
Mají tu pivo za 1,5€ tak už nikam nejdu. Odešlu toto povídání a jdu spát.

Zvykání si na nové boty

Musím otestovat posílání příspěvků na tento blog přes email. Tak napíšu něco o výletě do 'Jarního údolí' cca 70km na sever od Pekingu, který jsem si objednal v Pekingu přes internet u Beijing Hikers http://www.beijinghikers.com.
Původně jsem chtěl odjet na část zdi u Simatai asi 100km SV od Pekingu a jít podél zdi sám. Pak jsem v průvodci Lonely Planet o Pekingu našel odkaz na BJ Hikers. Na jejich stránkách jsem se dočetl, že Velká zeď u Simatai se opravuje a ta cesta, na kterou jsem si myslel je do 1. října zavřená. BJHikers se tam chystali až další neděli a to jsem už měl být doma. A popis té cesty byl asi následovný "... dojdeme k plotu, sejdeme do údolí, obejdeme uzavřený úsek, a vystoupáme zpět ...". Tam jsem ztratil odvahu a objednal si s nimi výlet do Jarního  údolí 'Spring Valley Loop', nebo že by 'Údolí pramenů'?.

Nástup do autobusu u stanice metra Liangmaqiao v neděli v 7:05. Byl jsem tam už v půl sedmé. Čekala tam němka, K....? Učitelka němčiny a angličtiny v Pekingu. Po půl roce si udělala první výlet. Pak přijela další němka, Claudia, na kole. Ta trávila v Pekingu dovolenou. Pak další a další holky, samý holky... Už jsem se viděl, na výletě se samejma ženskejma. No, nedopadlo to tak. Pánové přišli až na poslední chvíli. Společnost byla různorodá, Austrálie, Švédsko, Belgie, Francie, Itálie, Čína, USA, SRN, tlustí, tencí.... V sedm přišla také drobná černoška - tady se nemusí řikat afroameričanka - Mill, naše vedoucí zájezdu, která plynule přecházela z angličtiny do franštiny, čínštiny a prý i korejštiny - to jsem se pak dočetl na stránkách BJ hikers. Bylo nás asi 20, a 3  průvodci Mill, Dave - asi australan a Jane - číňanka. Vybrali po 300 lidových penízů", jak je oficiální název juanů, cca 1000Kč, nafutrovali nás vodou, půjčili nám na chvíli mapu, viz obrázek a jelo se cca 1,5 hodiny. Cestou nás informovali o pravidlech na cestě. Vpředu jde Dave a  věší červené fábory, Mill jde uprostřed,a na konci Jane,  opravdu poslední, sbírá fábory. Kdyby někdo potřeboval soukromí, buď řekne Mill nebo nechá na cestě baťoh, aby o něm věděla Jane a počkala na něj. Kdyby ho Jane minula a posbírala mu fábory, tak má ten nešťastník nechat na cestě nějaký vzkaz a vrátit se do výchozí vesnice - byl to okruh. Říkal jsem si, co blazněj...

Na místě (40.4582N, 116.3993E) na nás čekal domorodec s mačetou, zase nás nafutrovali vodou, rozdali hole zájemcům, a začali jsme stoupat. Bylo pekingské počasí i tady 70km od Pekingu. Horko, vlhko, opar, že bylo vidět tak na 500m, prostě prádelna. Když jsme opustili cestu, ukázalo se, proč jde s námi domorodec s mačetou. Cestu prý opakují jednou za měsíc, ale po měsíci je místy zcela neprostupná, "very bushy". Tam jsem si začal blahořečit, že jsem zbaběle koupil zájezd a také jsem pochopil, proč nás tak důkladně instruovali, co máme dělat, když se ztratíme. Představa, že někde u Simatai, chodím bez mapy, bez mačety, bez fáborků takovým terénem.....

'Velká' čínská zeď

Takže se mi to moc líbilo, pochodovali jsme cca 5 hodin, dvakrát jsme přešli dlouhou hromadu kamení (viz foto), což byla Velká zeď z doby dynastie Qin cca 200 let před n.l. a od té doby neudržovaná. Svačili jsme u této zdi v kruhovém útvaru z kamenů. Že by nějaká věž z té doby? Ne, japonci si zde za 2. světové války postavili z těch prastarých kamenů okop, či kulometné hnízdo (40.4765N, 116.3854E, ten googleearth je úžasnej, rýha jdoucí kolem kruhového hnízda je 2200 let stará čínská zeď). Na konci výletu, kolem 15h, nám domorodcova žena připravila jednoduchý oběd, a hlavně mnoho lahví  vychlazeného piva.

 
Bylo to fajn, i v souladu s mým heslem "musí to bolet". Jen škoda toho prádelního počasí, okolní rozeklané hory bylo možno jen tušit.No a jak jsem posléze zjistil na googleearth, ušli jsme asi 8km, za 5 hodin, start v 500m nejvyšší bod 930m. A boty obstály. Půjde to.

Nebojte, z Camina tak dlouhé zprávy nebudou, budou-li vůbec. Budu to tam ťukat do mobilu, budu unavený a třeba ani nebude o čem psát.

Mill obklíčená  svými obdivovateli si větrá bříško.