Když jsem vyšel z Alicante (po cca 8km) sedl jsem si do stínu a odpočíval. Dal se tam se mnou do řečí, místňák, Mario. Tedy do řeči, on mluvil a já přikyvoval. Varoval mě před piráty, hady, a zorro (rozuměl jsem mu torro), ale zorro je liška. Ještě mě pár metrů doprovodil. Lišku jsem neviděl, ale desítky, možná stovky králíků. Na předchozích cestách byl králík vidět leda houpající se lovci u boku. Co dělaji lovci tady na alicantsku? Asi pracují.
Cesta vedla mezi horami a u každé hory byl lom a cementárna. Taky jsem viděl cementárnu bez hory, už si jí sežrala. Za 100 let tu bude rovina a hory budou rozemleté na vápno. Měl jsem jen litr vody, ale cestou byly dva prameny. Jeden jsem sice minul (na 14.km), ale k druhému, u kříže nad Oritem a u sochy sv. Pascala (21.km) jsem ještě pár kapek donesl. Tam jsem vypil přes dva litry vody během hodiny, co jsem si tam dal siestu.
Sílu na výstup ke kříži a k Svatému Pascualovi jsem sbíral ve stínu v divokém vyschlém kaňonu zvaném Baranco del Inferno. Co je Baranco nevím, ale Infermo je peklo. A to sedělo.Protože Slunce celý den žhnulo, určitě bylo přes 30°C, tak to nebyla jednoduchá etapa, byla vyšperkovaná prudkým stoupáním v závěru ke kříži nad Oritem a jeskyni svatého Pascuala. Do Orita jsem přišel v 18:00, po krátké peripetii s voláním na různá čísla uvedená v průvodci, jsem se dovolal správnému hospitalerovi. Jen jsem mu rozumněl, že teď nemůže,že přijde později. No čekal jsem na lavičce před albergue, čekal,.. volal na stejné číslo, které už bylo nedostupné,.. čekal... volal na nedostupné číslo,... Ve čtvrt na devět jsem začal balit, že si najdu někde poblíž místečko na spaní, jen co jsem si zase nazul pochodové boty, zabalil baťoh, tak přišel. Jsem tu sám v ubytovně, teplé vody jsem se nedočkal, ale nevadí, je stále teplo, tak studená sprcha osvěží. Cena 15€, ale s povlečením a ručníkem. Asi služby pro poutníky zase podražily. V Oritu dnes žádný bar otevřený není, tak k večeři jen voda, chleba, sýr a čorízo. V knize jsou zapsaní dva němci, spali tu včera. Tak uvidím, jestli je doženu. Tuto cesty prý chodí cca 100 poutníků ročně.
Žádné komentáře:
Okomentovat