4. den, 23.9. Castilblanco.. - Almadén de la Plata, 29.5km

Předně se omlouvám za hrubky, které se do textu dostaly. zvlášť ´býlími´ fasádami je děsivá. Píšu to na mobilu, tak buď čtenáři shovívavý. Dokud se nedostanu k nějakému počítači s internetem, tak to neopravím a stejně tak nedodám lepší fota než z mobilu. Čekala nás dnes těžká etapa. Tak se šlo brzo spát. Jen ten okřikovaný španěl vstával už ve 4h ráno, 4 hodiny před východem Slunce a vyrazil. Já až předposlední v 7h, poslední Abdul. V baru snídaně s lovci, před východem slunce. Prvních 15km bylo po silnici, šlo se mi dobře, postupně jsem jak korálky sbíral rannější poutníky (španěla ale ne). Ze silnice se odbočilo do přírodního parku Sierra Norte de la Sevilla (kdo četl včerejší zprávu ví, že se to tu vyslovuje sevídža). Hned za branou parku jsem si udělal siestu, cca 1.5 hodiny, v leže na karimatce. Takže mě všichni zase předešli. Cesta parkem byla moc hezká, a protože tam nesmějí lovci, cca 50m od cesty odpočíval jelen, ?terák, a nijak se mnou nedal vyrušovat. Cesta se klikatila mezi kopečky, park byl vysušený, potoky a brody zcela suché. Střídaly se nahaté korkové duby, nedávno svlečené z kůry, pinie, a eukalypty. Vše bylo OK, až 3km před Almadénem stál v cestě hřebínek, cca 200 výškových m, ale cesta stoupala strmě vzhůru a tam jsem přišel o všechny síly. Na basketu v tom okamžiku musím střídat. Tady to nešlo. Tak jsem odpočíval každých 10m. Už je mi dobře, teplá sprcha je zázrak. K večeři konzerva fabada asturiana s brdskou klobásou. V Almadénu je velký městský albergue herberk, se 70 postelemi ve čtyřech místnostech. Tak dnes nebudu vedět, kdy vyrazí španěl.

Tak a teď se stalo něco, co stojí za zaznamenání. Nebudete věřit, ale Mirek Cejnar vám potvrdí, že se mi tu takové příhody stávají, obvykle s kloboukem, teď ale se Štěpánovým foťákem. O foťáku jsem nepsal, protože jsem doufal, že ho najdu v baťohu.

Po 20 hodině přišla do herberku hospitalera vybrat 5€ a do kredence dát razítko, pak jsem chtěl jít do baru na vínečko. ...Kde mám foťák? Prohledal jsem baťoh, postel, pod postelí, sprchu, kuchyň... . Ještě tam byla hospitalera, tak jsem jí řekl, španělsky, kdyby se foťák našel, ať ho pošle po nějakém cyklistovi za mnou. Věděl jsem, že jsem do města s foťákem přišel, protože jsem při slézání hřebínku město fotil. Pak jsem si sedl u kostela na lavičku a v Cordule hledal, kde je herberk. Šel jsem se tedy ke kostelu na lavičku. Tam kouřily 4 náctileté dívenky, ale kamera tam nebyla, koukaly se mnou i pod lavičku. Pak jsem si dal skleničku báječného vína v baru La Morena, ale protože tam bylo dost husto, vzal jsem si ji ven na lavičku a začal psát dnešní povídání. Zastavilo u mě auto, a z okna mladík něco povídal, bylo v tom Santiago, a kamera, ostatnímu jsem nerozuměl. Si, zeptal se na značku a místo a když jsem správně odpověděl, sáhnul na sedadlo a podal mi Štěpánův foťák. Jen jsem stačil poděkovat, podat mu ruku a ujel. Tak jsem si šel pro druhou sklínku, abych to zapsal. Jak mě našel? mluvil s hospitalerou? To se já už nikdy nedozvím, ale vy možná někdy na těchto stránkách najdete fotku pasáka, který mě převedl přes Huelvu, merluzu, můj polonahý autoportrét mezi nahatými korkovými duby (od 18let), odpočívajícího jelena (spočítame kolikaterák to byl), a obrázek městečka Almadén de la Plata.