Zvykání si na nové boty

Musím otestovat posílání příspěvků na tento blog přes email. Tak napíšu něco o výletě do 'Jarního údolí' cca 70km na sever od Pekingu, který jsem si objednal v Pekingu přes internet u Beijing Hikers http://www.beijinghikers.com.
Původně jsem chtěl odjet na část zdi u Simatai asi 100km SV od Pekingu a jít podél zdi sám. Pak jsem v průvodci Lonely Planet o Pekingu našel odkaz na BJ Hikers. Na jejich stránkách jsem se dočetl, že Velká zeď u Simatai se opravuje a ta cesta, na kterou jsem si myslel je do 1. října zavřená. BJHikers se tam chystali až další neděli a to jsem už měl být doma. A popis té cesty byl asi následovný "... dojdeme k plotu, sejdeme do údolí, obejdeme uzavřený úsek, a vystoupáme zpět ...". Tam jsem ztratil odvahu a objednal si s nimi výlet do Jarního  údolí 'Spring Valley Loop', nebo že by 'Údolí pramenů'?.

Nástup do autobusu u stanice metra Liangmaqiao v neděli v 7:05. Byl jsem tam už v půl sedmé. Čekala tam němka, K....? Učitelka němčiny a angličtiny v Pekingu. Po půl roce si udělala první výlet. Pak přijela další němka, Claudia, na kole. Ta trávila v Pekingu dovolenou. Pak další a další holky, samý holky... Už jsem se viděl, na výletě se samejma ženskejma. No, nedopadlo to tak. Pánové přišli až na poslední chvíli. Společnost byla různorodá, Austrálie, Švédsko, Belgie, Francie, Itálie, Čína, USA, SRN, tlustí, tencí.... V sedm přišla také drobná černoška - tady se nemusí řikat afroameričanka - Mill, naše vedoucí zájezdu, která plynule přecházela z angličtiny do franštiny, čínštiny a prý i korejštiny - to jsem se pak dočetl na stránkách BJ hikers. Bylo nás asi 20, a 3  průvodci Mill, Dave - asi australan a Jane - číňanka. Vybrali po 300 lidových penízů", jak je oficiální název juanů, cca 1000Kč, nafutrovali nás vodou, půjčili nám na chvíli mapu, viz obrázek a jelo se cca 1,5 hodiny. Cestou nás informovali o pravidlech na cestě. Vpředu jde Dave a  věší červené fábory, Mill jde uprostřed,a na konci Jane,  opravdu poslední, sbírá fábory. Kdyby někdo potřeboval soukromí, buď řekne Mill nebo nechá na cestě baťoh, aby o něm věděla Jane a počkala na něj. Kdyby ho Jane minula a posbírala mu fábory, tak má ten nešťastník nechat na cestě nějaký vzkaz a vrátit se do výchozí vesnice - byl to okruh. Říkal jsem si, co blazněj...

Na místě (40.4582N, 116.3993E) na nás čekal domorodec s mačetou, zase nás nafutrovali vodou, rozdali hole zájemcům, a začali jsme stoupat. Bylo pekingské počasí i tady 70km od Pekingu. Horko, vlhko, opar, že bylo vidět tak na 500m, prostě prádelna. Když jsme opustili cestu, ukázalo se, proč jde s námi domorodec s mačetou. Cestu prý opakují jednou za měsíc, ale po měsíci je místy zcela neprostupná, "very bushy". Tam jsem si začal blahořečit, že jsem zbaběle koupil zájezd a také jsem pochopil, proč nás tak důkladně instruovali, co máme dělat, když se ztratíme. Představa, že někde u Simatai, chodím bez mapy, bez mačety, bez fáborků takovým terénem.....

'Velká' čínská zeď

Takže se mi to moc líbilo, pochodovali jsme cca 5 hodin, dvakrát jsme přešli dlouhou hromadu kamení (viz foto), což byla Velká zeď z doby dynastie Qin cca 200 let před n.l. a od té doby neudržovaná. Svačili jsme u této zdi v kruhovém útvaru z kamenů. Že by nějaká věž z té doby? Ne, japonci si zde za 2. světové války postavili z těch prastarých kamenů okop, či kulometné hnízdo (40.4765N, 116.3854E, ten googleearth je úžasnej, rýha jdoucí kolem kruhového hnízda je 2200 let stará čínská zeď). Na konci výletu, kolem 15h, nám domorodcova žena připravila jednoduchý oběd, a hlavně mnoho lahví  vychlazeného piva.

 
Bylo to fajn, i v souladu s mým heslem "musí to bolet". Jen škoda toho prádelního počasí, okolní rozeklané hory bylo možno jen tušit.No a jak jsem posléze zjistil na googleearth, ušli jsme asi 8km, za 5 hodin, start v 500m nejvyšší bod 930m. A boty obstály. Půjde to.

Nebojte, z Camina tak dlouhé zprávy nebudou, budou-li vůbec. Budu to tam ťukat do mobilu, budu unavený a třeba ani nebude o čem psát.

Mill obklíčená  svými obdivovateli si větrá bříško.