1. pokračování se odeslalo samo, tak jdeme dále. Prohlédl jsem si Galisteo, cca 1.5 hodiny jsem oblézal hradby, procházel úzkými uličkami. Nikde nikdo, samozřejmě, vždyť je siesta. Po malé zacházce, kdy jsem netrefil správnou bránu následuje celkem otravných 10km po silnici do Carcabosa. Mapa sice slibuje, že silnice vede podél řeky, ale tu jsem zahlédl jen 2x. V Carcaboso jsem si koupil rýži do mikrovlnky a ohřál si konzervu s masovými koulemi. Vlčí hlad. Obávám se, že obojího byly dvě porce. Nezbylo ani zrnko rýže. Ještě, že se průběžně nevážím. Tato ztráta by mě mrzela. A to si ještě vařil Abdel (pečené kuře), tak jsem přizobával. Herberk v Carcaboso u milé seňory Eleny. 11€. Na snímcích Galisteo, a tres peregrinos perdidos.
Asi nejvetsi otrava ze vseho je bloudit a vracet
OdpovědětVymazatse. V podstate by to melo byt jedno, protoze
jde predevsim o tu chuzi, ale psychicky je to
asi deptajici. Pro kazdeho.
Proc, ze, proc? Uvazuji nad tim. Jsme vsichni
stejni, musime mit nejaky cil. Bez nej je to
smutne. Zdik
Četl jsem to všechno od prvního dne a sledoval, jak si postupně přivykáš,jak
OdpovědětVymazatto čím dál lépe zvládáš až k současným úctyhodným výkonům,jak ti to dělá dobře.
I já jsem se postupně adaptoval a se zanořoval. Nejprve jsem četl zprávy o místech,lidech,jídlech.Už nějaký čas ale cítím vůně, horko nebo chlad(sidra,samozřejmě),pot,prach,nekonečnou cestu,vidím postavy jdoucí potemnělým ránem nebo posedávající v baru. Je to příjemný,děkuju.Ať ti to jde.
DuP