28. den, 17.10., Puebla de Sanabria - Lubián, 29km

Mohlo by se říci příšerná etapa, ale vzpomněl jsem na Život Briana od Monty Pythonů "Život z té lepší stránky ber!", a nebylo to zas tak hrozné. Ale popořadě. Dnes konečně zase horská etapa. Ještě v Kastilii, ale zítra již vkročím do Galicie. Ve 2 ráno začalo pršet a prší stále (je 21h). Moji souputníci DuP a MC z prvního Camina jistě vzpomenou na galicijské etapy, kdy se čeká, jestli náhodou nepřestane pršet. A když nepřestává, tak se vyrazí na cestu v tom nejkrutějšim lijáku. V Galicii údajně prší 300 dní v roce. Nebo se říká, že v Galicii buď prší nebo pršet brzy začne. Ráno jsem čekal v baru v Puebla, měl jsem báječný croissant, rozpůlený, rozpečený a k němu máslo a marmeládu, a samozřejmě cafe con lecce grande. A prší, a prší abych tu pořád někoho necitoval. Takže oblékám plášfěnku, jako každé ráno chvíli pobloudím, než se oko naučí rozeznávat žluť šipky od lišejníků a spadlého listu. Na půl etapy se ze mě stal asfaltér, tj. poutník, který bez zaváhání zvolí asfaltku, pokud má příležitost. Já mám obvykle raději kamenité cesty. Na asfaltu mě za chvílí pálí chodidla. Ale volba byla jasná, protože cesta byla plná vody a bahna. Moc toho na asfaltu poutník nezažije, snad jen pozdravné blikání a troubení projíždějících aut a zvlášť kamiónů. A také jsem zahlédl srnky, Poprvé po 4 měsících putování po Iberském poloostrově. A stále prší a prší. Do Reqeujo, 16 km, kde začíná dnešní stoupání do 1350m, jsem došel před polednem v čvachtajích botách a provlhlý, ne promočený. Pláštěnka Tatanka je skvělá. V baru počkám až přestane pršet. Je tam teplo, objednávám si cafe con lecce a bocadillo con tortilla. Španělská tortilla je něco úplně jiného než ta mexická, kterou známe u nás. Brambory ve vajíčku pomalu opékané na pánvi. Když se povede, je to úžasná pochoutka. A tahle se povedla. Zase se obrátím na své souputníky. Vzpomínáte na naše první bocadillo s tortilou v opuštěném městě Ruesca? Na to se nedá zapomenout. Teplá vajíčka s třaslavým ne propečeným žloutkem a v tom ty křehké brambory? tak přesně takovou mi přinesla pěkná černovláska s dlouhými vlnitými vlasy upravenými na mokro, jako by právě přišla z toho deště, nebo vylezla z vany. No pohádka, ta tortilla. Čekám až se vyprší, je půl druhé. Dávám si cafe solo a začínám uvažovat, že bych tu dnes skončil. Dalo by se to stihnout do Santiaga. Zaplatím a jdu se podívat k herberku. Zase bloudím, tak v jiném baru dávám cafe solo a studuji pořádně Cordulu. A také kouknu do lokálních novin na předpověď. Dnes déšť, zítra déšť (90%). Je rozhodnuto. Jdu dál. Cordula píše: "průsmyk Porte de Pordelo je možno překonat po cestě i po silnici. Doporučuje i za deště jít po cestě, která se sice občas mění v potok, ale poutník by se připravil o nevšední zážitek. Cordule bezmezně věřím a volím cestu. Nebylo to tak hrozné a snad fotky, včetně té vrcholové, popíší atmosféru lépe než já. A byla to pěkná etapa. To může člověk zažít jen na caminu. Na týdenní dovolené v Krkonoších by se za deště hrál scrabble, šlo by se do Snacku, do kina, do bazénu, a tady člověk musí v osm hodin vypadnout z herberku a jít a tak poznat  hory i za nepříznivého počasí. A mají své kouzlo.
Je to dnes nějaké pomalé, proto jen 2 fotky.