24. den, 13.10., Riego del Camino - Tábara, 33km

Večer a ráno už je docela zima. Dnes poprvé jsem si vzal po ránu bundu. Snídal jsem až po 7km v Granja. Při minulých cestách se nám tento systém osvědčil. Tady bohužel moc praktikovat nejde, protože města a vesnice jsou od sebe dost vzdáleny a také v mnoha vesnicích jsou bary zavřené. Cestou do Granji mi meseta zazpívala svou labutí píseň. Vycházelo slunce, rovný obzor, zdálo by se, že je vidět zakřivení Země, žádný mrak, žádný prach v ovzduší, který by rozptyloval světlo. Vypadalo to jako východ slunce na moři.

V Granje jsem posnídal v prázdném baru, vedle prázdného herberku. Barman a hospitalero v jednom byl z toho smutný.
Hospitalero: "V kolik jsi včera došel do Riega? Vždyť tam nic není."
Já: "V pět."
H: "No vidíš, a v šest jsi už mohl být tady."
Na to už jsem dokázal jen pokrčit rameny.

V Granje jsem zabočil k západu, směr Galicie. Opustil jsem mesetu. Ta má bezpochyby své kouzlo, ale přeci jen, srdce poutníka, který není zrovna od Pardubic, ale třeba z Podještědí, zaplesá, když vidí kopečky a může chvíli stoupat do strmějšího svahu.
Došel jsem k přehradní nádrži na řece Esla, která je proti proudu nad tou včerejší, vycucanou a která je naopak plná vody. Po dlouhých kilometrech po širokých, přímých cestách po mesetě jsem vyšplhal po kamzičí stezce nad přehradu, kochal se pohledem na tu vzácnou vodu a dal si tam k obědu sardinky a chléb. Pak chvilka nepozornosti, konzerva vyskakuje z ruky a ... nastěstí netrefila botu, ale jen nohu (byly to sardinky v tomatu, abyste se nelekli).
Zbytek cesty do Tábary byl už bez příhod, částečně hájem dubů, částečně mezi poli.
Myslel jsem, že budu sám, ale v herberku Francouz, co měl ty ošklivé puchýře (popojíždí autobusem), a litevka Lydie, která vynechala Regio a Granju a vzala to po silnici z Montemarty. Je ale nějaká zničená. Uvařili jsme si s Francouzem těstoviny s olivami (ty, co se mi nepovedly v Telgártu). Tady mi to chutnalo. Ale po 30km bych možná snědl i zadělávané dršťky.

Moc děkuji za komentáře a omlouvám se, že s nimi musíte tak bojovat. Možná by to šlo zrušit, ale počitač jsem na cestě potkal zatím jen jeden.
Takže odpovím MC zde. Na skále je kostel s hřbitovem. Bylo to u Montemarty.
Zvonil jsem jen jednou. Jak víš, že jsem sháněl sidru? Bohužel, neměli ji vychlazenou, tak jsem si ji nekoupil.