35. den, 24.10., Laxe - Outeiro, 34km

Ráno bubnuje na střechu moderní herberku v Laxe silný déšť. Jako by Kuba-Kubíček říkal, nic ti neulehčím. Jsi přeci v Galicii a máš před sebou poslední pořádnou etapu, tak si ji užij. A opravdu, užil jsem si všeho, deště, sluníčka, bahna i silnice (ano, na cca 20km jsem se stal dobrovolně asfalťákem po velmi rušné silnici SdC-Ourense N-525). Déšť se střídal se sluníčkem, takže nemělo cenu ukládat pláštěnku. Byla celý den na mně. Buď na mně nebo v pohotovostní poloze, tj. navlečená na batohu a pak stačí jen provlíknou hlavu a ruce a je to.

Došlo také na ztrácení (ne zapomínání) věcí. První byla pláštěnka. V Bandeira z pohotovostní polohy sklouzla na zem a zjistil jsem to tak po 100m. Vracel jsem se pro ni a vidím, jak mi ji galego nese sice štítivě, jen ve dvou prstech, ale s úsměvem. Seděl v baru přes ulici, viděl jak mi spadla, tak se mě snažil dohnat. Další ztráta je můj klobouček. Jak jsem pořád přehazoval pláštěnku, strčil jsem ho asi nepozorně do kapsy a on vypadl. Byl jsem klidný, toho mi někdo večer přinese do herberku. Ale nikdo ho nepřinesl, ani žádné auto nepřivezlo. Cestou jsem postupně našel dvě čepice - baseballky. Jednu pánskou, jednu dámskou (s kytičkama), tak si říkám, jestli to není znamení. Klobouk se mnou procestoval 4 camina. Toto je na dlouho moje poslední camino (z několika důvodů), takže už ho nebudu potřebovat. Příští rok bych chtěl s Pavlou jet na týdenní puťák do střední Francie, Cro-Magnon, údolí řeky Dordogne... Jen jestli Pavla bude ochotná nosit tuto symbolickou obnošenou čepici s kytičkama. Do Francie, to ona pojede ráda.

Také jsem u cesty našel čerstvě spadlé nepotlučené obrovské jablko? nebo meloun? viz foto.
Autoportrét ještě s kloboukem.foto