16. den, 5.10., Carcaboso - Aldeanueva del Camino, 39km

Nejdelší Cordulina etapa. Večer nám doňa Elena ukázala mapu, schéma kudy se má jít. Já zase nalétl. Nebýt sv. Jakuba, který mi do cesty navedl domorodce, šel bych 50km. Když jsem vyrazil po silnici, tak jsem vyrušil seňora sedícího na bobku za keřem. Když jsem ušel pár metrů, stihl natáhnout kalhoty a zavolal na mě, že tudy ne. Ukázal mi, kudy se dostat z Carcabosa. Na dalším rozcestí byl asi vnuk s babičkou a vrátili mě na správnou cestu. Prvních 20km bylo nádherných, stezičkou po trase římské silnice mezi poházenými balvany po pastvinách. Řikal jsem si, co to musí být za sílu, která dovede pohazovat takovými balvany. A ledovec tu nebyl, aby je donesl na zádech.

Opět jsem udělal několik portrétů krav a koní. První půlka etapy končila u ruin římského města Cápara. Viz obr. Jak je ten čas pomíjivý. Před 2 tisíci lety tu bylo velké město, nyní k nejbližšímu městu je 20km a v okolí se pase jen dobytek.

Druhá polovina byla náročná, po silnici a slunce pralo do zad a hlavně do lýtek. Útrapy zmírňovaly jen blížící se hory. Zvláště hora Camacho byla vyzývavá svými 1840m. Na jejím úpatí leži Aldeanueva del Camino, dnešní cíl. Herberk byl velmi jednoduchý, dva vchody,jeden do přízemí, druhý do patra. V přízemí 3 postele, nahoře 4, bez kuchyně. Na večeři jsme tedy šli do baru. Menu za 9€, Gaspacho, Bacalao Vizcaine (treska se salsou), zmrzlina a místní víno, stále oblast Ribeiro del Guadiana. Při víně jsme zabrousili i do politiky. Abdel sice není fundamentalista, ale za všechny války ve 20. stol. můžou USA. To jsme se neshodli.

V baru byla v televizi corrida. U televize seděli tři staříci. Mladému torreadorovi se nepovedlo první ranou skolit býka, tři seňorové se zvedli a s pískáním vyšli z baru. Na ránu z milosti ani nečekali.

V Čechách prý rostou houby. Tady také, ale z čeho. Balvan to není, viz obr.