25. den, 14.10., Tábara - Santa Marta de Tera, 23km

Po čtyřech třicítkách konečně jedna dvacítka. Samozřejmě kilometráž etapy, nic jiného v tom nehledejte. Přiznávám, že jsem odpočinkovou etapu už potřeboval, v noci mě pobolévaly obě achilovky.

Z Tábary jsem dnes vyšel až v 9:30. Bylo pod mrakem, ale ne na déšť. Cesta vedla do vršků, 100-200m nad Tábarou. Jak je na Caminu obvyklé, nešplhá se na vrcholy, ale cesta vede tak, aby poutníka nevyčerpala, tedy sedly, průsmyky, údolími.
Byla neděle, tak jsem chtěl jít někde cestou na mši, protože v Tábaře byla až ve 13h. Cestou jsem došel Lydii a spolu jsme dorazili do kostela Villanueva de las Peras právě při pozdravení pokoje. Hned při vstoupení do dveří jsem podal ruku nejbližšímu staříkovi "la paz a usted"(je to španělky pokoj Vám?, kdo umíte španělsky?). Byl trochu zděšen. Při přijímání 3 babičky zpívaly flamencovými hlasy. Snad se mi někdy podaří je nahrát. Mši sloužil pán v civilu. Asi tu nemají kněze. Jak ten odflákl závěrečné požehnání...

Oběd jsem si dal v refugiu, přístřešku cca 5km před cílem. Takové přístřeší na Caminu běžné není. Tak každou pátou etapu. Viz obrázek. V tomto mysleli i na ptáčky (doufám, že ke to na foto vidět). Přístřešek přišel velmi vhod, protože začal foukat studený vítr.

Do Santa Marty jsem dorazil asi v 15h. Už tu byl Michel z Angers i Lydia (není ji 60 ale 65). Odpoledne nám hospitalera a průvodkyně ukázala místní románský kostel z 12. stol, f
Fotil jsem na velký foťák a fotky budou, až se dostanu k počítači.
Od 19h do 20h bylo v baru asi 5 domorodců a my dva s Michelem, cestovalem, (ne poutníkem,, jak ho ohodnotil v komentáři MC). Koukali v TV v přímém přenosu na stoupající stratosferický balón od výšky 25km do 39km. Balón to není raketa, to chvíli trvá, než vystoupá 14km. A pak skočil pán z balónu vyskočil a byl za 5minut dole na zemi. Dva hoši pak odešli, odešel Michel, a jak to tu teď vypadá ukazuje video. Pivaři v Čechách, představte si, že sedíte celý večer sami, v ztichlé hospodě a pijete své jedno ještě menší než malé pivo. Je neděle večer. Paní barmanka mě a Michelovi připravila huevos fritas con lomo, 2 vepřové plátky s 2 volskými voky a vínem za 5.5€. To bylo v baru jediné vzrůšo za celý večer, Odpoledne byl bar plný hráčů něčeho jako mariáš, teď mrtvo, i když po seskoku je v TV fotbal. Nevím, jestli to přiložené video atmosféru vykreslí, ale takto to vypadalo celý poločas. Jen při gólu něco zakřičeli dva starouškové vzadu u dveří na wc. Paní barmanka, podobná mé ženě Pavle, tedy můj typ, nezvedla oči od sudoku, a ani pán pod televizí, nejspíš její muž, nezvedl oči od novin. Já píšu dnešní report.

Hory se o dva dny přiblížily, jsou asi tak daleko, jako Ještěd od Mnichova Hradiště, tedy nadosah, ale ještě kus cesty. Je to na obrázku vidět?

Mám toho ještě tolik na jazyku, ale oči se klíží.

Diky za komentáře. Nutí mě psát dál. Mnohdy bych raději napsal jen "etapa byla pěkná" a dost, V Galicii už počitač asi nepotkám, tak to budete muset s tím antirobotím opruzováním vydržet.