29. den, 18.10., Lubián - A Gudiňa, 24km

Ráno jsem nikam nespěchal, etapa byla krátká, s podobným stoupáním jako včera, do výšky 1250m, cca 300 výškových metrů. A tak jsem v baru, po snídani čekal, zda přestane pršet. Kupodivu přestalo. Také bylo vidět na okolní kopce, které byly včera v mracích. Hezké to tu mají.
Stoupalo se mi dobře. V průsmyku Puerto de a Canda jsem byl o 30minut dřive oproti Cordule. Dnes jsem byl odměněn pohledem zpět do údolí. Ke včerejšímu průsmyku se na obr. vine dálnice, Vrcholové foto u hraničního kamene mezi Kastilí a Galicií má zcela jinou atmosféru a udělal ho kochající se šp. motorista.

Během sestupu začalo lehce pršet, slejvák, který mě zase pěkně zvlhčil, ten začal až 5km před cílem. Cesta byla moc pěkná, pestrá, Galicie, Všude teče voda, spousty vody, vše se zelená, vesnice, i menší města voní hnojem. Po kravách se na ulici neuklízí. To zařídí déšť. V Kastilii, v Riegu jsem viděl, jak pani pastýřová po průchodu stáda ovcí zametala ulici.
Ve Villavela jsem dostal lekci galicijštiny, galego. Barman říkal "čado, čado" a ukazoval na nebe. Já na to "déšť, fluvio", a on se směje a "no, no, a Galicia, čado".

Za O Pereiro štěkání, a v dálce cca 100m, mezi keři vidím jak ke mně běží smečka ovčáckých psů (5 nebo 6), pěkně velikých. Průšvih říkám si. Když byl první tak 15m ode mě, začal jsem kolem sebe mávat holí (ještě že ji mám, díky Kubíčku) a hulákat a zabralo to. Ještě párkrát štěkli a potichu se vraceli. Dělali dobře svoji práci. Měl jsem nahnáno, ale kupodivu se mi nezježily chlupy, jako když po mně v Praze vyjede nějakej ratlík.

A pak začalo pršet pořádně a já se těšil do Gudini.