Den 13., 10.10., El Provencio - Las Mesas (Stoly),16 km

Včera v té sportovní hale, kde jsem měl ve sprchách matrace, se od pěti do devíti hodin vystřídal trénink badmintonu, sálového fotbalu a pak něčeho jako aerobik. Tak jsem se občas zašel podívat. Ten aerobik (ono se to jmenovalo jinak, cvičitelka mi to říkala, ale neudržel jsem to) bylo hezké pokoukání.

Ráno dnes bylo chladné, padla mlha. Po téměř dvou týdnech na cestě a sedmnácti dnech ve Španělsku jsem pocítil chlad. A bylo to velmi příjemné. Na snídani žádný croissant, tedy můžu, ke kávě tostada con aceite, opečená rozpůlená bageta v toustovačí politá, ne pokapaná, olivovým olejem. V baru se také objevil Manolo venčící psy, tak jsme se ještě jednou vřele, s objetím, rozloučil. Vyrazil jsem za tmy, ale cesta byla jednoduchá, nebloudil jsem. Po 4 km už za světla jsem vstoupil do piniového LESA a další 3 km jím procházel. Je to tu vzácnost, a to taková, že majitel zakazuje vstup mimo cestu jak pěším, tak cyklistů a vyjmenovává, co všechno se z cesty nesmí sbírat, např. houby. To by si v Čechách nedovolil. Byla stále mlha a relativně chladno, takže jsem se nezpotil. Podél cesty se střídaly vinice,olivové háje a nekonečná pole česneku. Ne čínského, ani českého, ale španělského, manchego (to jest z La Mancha). Manchego bylo gaspacho, které jsem měl k večeři předevčírem,
a které je úplně něco jiného než gaspacho andalus, které známe i u nás.

A protože jsem se nezpotil, nebylo třeba odpočívat, tak kolem 11 se přede mnou objevilo Las Mesas. A protože jsem si s hospitalerem včera domluvil, že přijdu kolem jedné, tak jsem si na hodinku sedl u
vyschlého potoka, zrovna v okamžiku, kdy se rozpustila mlha.

Zase jsem ubytován v polideportivu na konci města, dnes s postelemi, ale opět ve sprchách. Bylo
velké prádlo, tedy i praní kraťasů, zašívání batohu - už zase povylezl drát, ale ne moc a snad jsem mu na chvíli zašil cestu ven, a hlavně přišití popruhu ševcovskou nití, tak snad vydrží až do cíle.
Prádlo za hodinku, co jsem si popsal na sluníčku uschlo. Po šesté jsem zašel do města, u Číňana v krámě, kde měl opravdu všechno, na co si vzpomenete, jsem koupil režnou niť, 4 náprstky a pevnou stříbrnou isolepu, jak mi poradil v komentáři anonym z Nuslí na případné opravy batohu.  Bary byly spíš nálevny, po ulicích posedávali chlapící, a divně koukali. Asi tu poutníci moc často nejsou. Hospitalero říkal, že tu přepávali tři před třemi dny. A protože zase měli v krámě vychlazenou sidru, tak jsem povečeřel na schodech před sportovní halou,před mým dnešním domovem. Také jsem dnes dojedl kozí sýr, koupený v Caudete na trhu. Byl výborný, a v tom horku, co tu paneje, dozrál a byl to spíš v sýr kozlí než kozí. Věci v batohu a mošničce jím pěkně navanuly. Dnes jsem koupil čtvrt kila ovčího tvrdého (currado). Už se na něj těším

Takže to byl dnes vcelku pohodový, sanitární den.