Omlouvám se za zdržení, včera jsem se zakecal. Ještě k volebnímu výletu do Madridu. Někdy v půlce září jsem požádal o vystavení volebního průkazu. Začali je ale vydávat až po 5. říjnu. Požádal jsem Pavlu, aby mi ho vyzvedla a že se později domluvíme, kam mi ho pošle, nejspíš rovnou na ambasádu. Jenže do toho přišla ta naše Viktorka a Pavla se na úřad do pátku 13.10. nedostala, že tam zajde v pondělí 16. Říkal jsem jí, že už to nemá cenu, že dopis do volebního pátku nedojde. Volal jsem na ambasádu ve čtvrtek tam ještě nebyl, ať zavolám v pátek po 15. hodině. To jsem se zrovna osprchoval v albergue v Cadalso. Zavolal jsem tam s tím, že to je v suchu, že ten průkaz je ještě na cestě a že nikam nemusím. Ale ouha, byl tam. Věděl jsem, že cesta trvá necelé dvě hodiny (asi 70km), a že autobus jezdí ve všední dny každých 20 minut (to by ondřejováci záviděli). No a tak jsem se ocitl v autobusu do Madridu. Sedl jsem si na sedadlo v první řadě, vedle seňority, kamarádky řidiče. No a celou hodinu a půl, než vystoupila na předměstí Madridu, jsme byli v družném hovoru spolu s řidičem. Španělsky samozřejmě. Řidič mi během cesty několikríát podával svůj mobil, abych se podíval, jak leze po Pyrenejích, na jeho děti, manželku, ... Párkrát jsem ho musel upozornit, ať se soustředí na řízení. Cesta metrem byla jednoduchá, ambasáda hned vedle stanice metra Pío XII. Zbytek je na fotkách, snad je vidět, že tam bylo veselo (teď už neveselo, přikládám stránku z dnešního El Mundo. Kam ten náš svět spěje?). A po 10 minutách na ambasádě zpět na metro, autobus, albergue v Cadalso. Celá ta sranda stála za 2x5,10+3,40€, tj. necelých 15€, to jde, ne? Za celý výlet do Madridu může Pavla, protože věřila poště, že dopis (poslaný obyčejně) v pondělí odpoledne doručí do pátku. Díky Pavli.
Žádné komentáře:
Okomentovat