Den 4, 1. 10, Villena - Caudete, 15 km

Ráno jsem si přispal do 8. Je přece neděle. Navíc jsem se ohlásit v albergue v Cadaute, že přijdu mezi 2. a 3. odpoledne. Na snídani jsem se zastavil v kavárně na hlavní avenidě a dal si klasicky cafe con lecce a croissant. Tento nestál za foto, s tím včerejším se nedal srovnat. Byl asi včerejší, rozříznutý a čerstvě opečený, ale dobrý byl, to ano. Řekl jsem si o účet, 2,5€. Dal jsem mu bůra, a čekal, až mi přinese nazpět, dvakrát kolem prošel, ani se na mě nepodíval, tak si si za ním zašel do baru. Měl 2,5 v zadní kapse, dělal, že si myslel že mu dávám 100% tuzéra, Asi vypadám jak zazobanec. A nic nedostal, dobře věděl, co dělá. To by se na vesnici nestalo.
Cesta po rovině, mezi vinicemi (už jsem zhřešil) a různou zeleninou (zhřešil jsem u papriky). No řekněte, kdy si může našinec utrhnout čerstvou červenou papriku,, štavnatou a dozrávající.

 

V průvodci byly u dnešní etapy uvedeny jenom dva důležité body, přejezd a podchod pod tratí. Ten podchod byl pod tratí AVE, a už jse chytil část lokomotivy:-) I na tom prvním přejezdu jsem měl štěstí na mašinku.

 

Před Caudete stojí kostel Santuario de la Virgen de Gracia, od něj vede vykachlíkovaná křížová cesta (víc jak 1km do centra). Na té cestě na lavičce seděl pán - starší než já (Pedro) a oslovil mě, mluvil trochu francouzsky, tak jsme se domluvili, a že mě doprovodí. Myslel jsem, že je to ten, se kterým jsem včera mluvil po telefonu a že na mě čeká. Ale, ne byl tam náhodou. Pak nás  zastavil mohutný pán (mladší ne já) Chimo (Joaquin), místní hospitalero, domluvili se mezi sebou, že mě Pedro doprovodí a že za půl hodiny přijde Chimo a ubytuje mě.

Albergue je první na cestě z Alicante, tedy první pravé. Nádhera, balzám na duši. Cena 5€ včetně potahu na polštář a prostěradla (to aby jim poutník neumazal matrace), vybavená kuchyň, a i to ostatní. V patře ložnice se 4 palandami. Dělit se nemusím, jsem tu sám.

Tu krásu hyzdí jen mé sušící se prádlo.
Po vyprání (dnes i kraťasy, v kterých pochoduju), osprchování a krátké siestě jsem se vydal do centra. Tam mraky lidí, buď byla fiesta nebo to tu mají každou neděli. Babičky (mého věku) tančily v krojích s caballeros, kterým ten tanec moc nešel, ale snažili se. Kastaněty cvakaly, lidi se bavili, já taky.  Také tam měly různé místní  spolky stánky, kde prodávali losy a jiné zbytečnosti na  svou činnost, Zaujal mě jeden spolek, viz obrázek. A teď Pavlo nečti! Na jiném místě zase brišní tanečnice. Prošla davem polonahá, reproduktor s přehrávačem jako kufr na kolečkách, - zapnula muziku a nastalo erotické vlnění, prohýbání, třesení a natřásání...(dál už to raději popisovat nebudu)  celou dobu jsem jen trnul (čekal), že jí ta sukně z těch boků spadne. Ten druhý obrázek je kvůli jejímu celozádovému tetování. Pavlo, už můžeš.

A protože se mi nechtělo čekat až v půl deváté otevřou v barech kuchyně, šel jsem v osm nahoru do albergue, udělal si asturské fazole, které táhnu z Alicante, a pustil se do psaní. A proč si zítra zase nepřispím? Čeká mě 35km do Montealegre del Castillo (ano, už jsem v Kastilii) a na to se netěším.

Ale neděle se povedla.