A jaké to bylo?

Více fotek je zde (konečně, po 3 měsících)

Děkuji za dotazy na závěr. Slíbil jsem ho napsat v pondělí, ale přesun do Prahy přetrhl nit a nebylo jednoduché se k tomu vzpomínání a sepisování donutit. Tak se omlouvám, jestli to bude blbé. A děkuji těm, kteří se po poslední kapitole pídili. 

Při svém putování užívám drogu - endorfin v množství větším než malém. 

(Cituji z wikipedie "Endorfin bývá také nazýván jako hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých hormonů, vyplavuje se při stresu a svalové zátěži (při porodu, sportování, sexu). Také hraje důležitou roli v některých tělesných funkcích (při regulaci teploty). Vylučování endorfinu v mozku podporují některé potraviny. Tento efekt byl popsán např. u krys, jimž byla podávána čokoláda. Mnoho sportovců, zejména dálkových běžců, se při běhu setkává s nepříjemnými pocity – těžce dýchají, těžknou jim nohy, píchá je v boku nebo v prsou. Najednou – po určité době tělesné zátěže – však dojde ke změně a začnou se cítit dobře, pociťovat radost z běhu a zdá se jim, že by mohli běžet celý den. To popadli „druhý dech“, tzn. že se jim začal uvolňovat hormon endorfin.") 

Porod ani sex jsem na pouti nezažil, ale čokoládu jsem párkrát požil. Ale hlavně ta chůze. A když si nohy na boty a chození po pár dnech zvyknou, tak už nic neruší působení té drogy. Přiznávám, že jsem závislák. 

Chození, a zvlášť chození putovní je pro mě něco jako lázně, jako ozdravovna duševní a tělesná. 

Jako lázeň duševní, kdy si vyčistím hlavu a zapomenu na problémy, které mě jinak doma a v práci pronásledují. Na Caminu obvykle spím celou noc a nebudím se, a když se vzbudím, tak zase rychle usnu. S tím mám v poslední době doma problém. Jedinou zásadní starostí na cestě je zajistit si nocleh, mít železnou zásobu jídla a pití, neztratit se. A po ránu se těším na to, co další den přinese, a nemusí to být žádné velké zážitky. Maličkosti - právě narozené jehně nebo tele na pastvině, kroužení dravců hledajících termiku, vstřícnost místních lidí, zapomenutý hrozen na révě, ....

Jako lázeň tělesná, kdy si po pár dnech tělo na putování zvykne, a nohy, tělo i hlava se těší na další pochod. Tělo přejde na téměř bezodpadové hospodaření, všechny funkce se napraví a ustálí a bolí jen to, co má - ramena od batohu, nohy od pochodu. Ale po teplé sprše v cíli se tyto bolesti odkamžitě odplaví. 

Cesta byla perfektně značená, pokud jsem z cesty sešel, tak jen proto, že jsem nedával pozor. A pokud jsem chvíli neviděl žlutou šipku, zkontroloval jsem popis cesty v průvodci a buď se vrátil nebo hledal značku dál. V průvodci byly podrobně zapsané možnosti ubytování po cestě, s důrazem na ubytovny zdarma, případně nejlevnější. Za průvodce, kterého mi přinesl Alfonso ke katedrále v Alicante, jsem "Přátelům Camina" (Los amigos de los Caminos z Alicante) vděčný. Bez něho by cesta nebyla tak jednoduchá. Až na pár chyb v telefonních číslech (tel. číslo do následující ubytovny bylo obvykle k dispozici v předchozí ubytovně, nebo na něj upozornil hospitalero) a v naznačené trase na mapě bylo vše potřebné k nalezení. 

Co je problém? Nepořádek kolem cesty. Ale nejen podel cest a silnic, ale i v polích a vinicích se válí prázdné lahve, plechovky, igelity. Nepředpokládám ale, že ten svinčík nadělali poutníci. Letos nás podle zápisů v knihách v herbercích šlo asi 400. Ten svinčík si dělají Španělé sami. Mnohokrát jsem si řekl "támhle pod stromem si odpočinu", ale když jsem na místo došel, bylo to tam tak zasviněné, že jsem raději šel dál. 

Také je těžké, že v rovinách je viditelný cíl vzdálený více než 20km, který se neblíží a neblíží. Až poslední 3-4km je patrné, že se cíl blíží. 

Ušel jsem cca 750km, krokoměr v mobilu ukazuje 850km, ale to je včetně večerních courání po městech. (3km x 33=100km), takže je to celkem reálné. 

Utratil jsem necelých 650€, tj. necelých  20€ za den - včetně ubytování, jídla, vstupů, simkarty, cest do Madridu ... 

Bude ještě někdy příště. Snad, nebude-li tělo proti. Za dva roky? Tordesillas - Santiago?, Camino Mozarabe? (Sierra Nevada, Granada, Cordoba, Meride). Sám? To už není podstatné. Letos jsem si samoty užil dost.

Děkuji všem, za komentáře a emaily, pomáhalo mi to večer, přinutit se ke psaní.

Cigi