Den 6., 3. 10. 2017, Montealegro del Castillo - Montealegro del Castillo, 10km

Ano, přiznávám se, dnes jsem nikam nešel. Stejně byste na to přišli. Už včera jsem si u hospitalera Pedra domluvil, že mohu případně zůstat ještě jednu noc. Dal jsem mu příspěvek 10€ (donativo). Obvykle bývá donativo 5€
 Za 1. byl jsem po včerejšku dost unavený, viz ten tříhodinový spánek po příchodu do albergue, a potom ještě  od půlnoci do 8 do rána jsem spal jak dudek. A to je pro mě vzácnost. Obvykle se budím po 6 hodinách.
A za 2. chtěl jsem si spravit batoh. Že si koupím pořádnou režnou niť, ne tu bavlnku, co mám sebou a pokusím se přišit popruh sám, když zapateros (ševci) zkrachovali. V roce 2010, když jsem šel s Mirkem Camino del Norte a Primitivo, tak jsem 2x jejich služeb využil.  Jednodušší je ale v Montealegro koupit trakto než nitě.

K snídani jsem si koupil u krásné pekařky croissant, který jsem snědl ke cafe con lecce v baru naproti. Cestou k albergue na mě mával Pedro, hospitalero. Je asi zaměstnancem místních technických služeb a má na starost i albergue. Foukal fukarem z ulice a chodníku spadané listí. Tak jsme si zase hezky  popovídali :-)
Pak jsem si nakoupil v obchodě - otvírací doba 9-13, siesta, 17-21, a vrátil se do albergue
Skoro dvě hodiny jsem pilně vyšíval.

Také jsem napsal dlouhý email reklamačnímu oddělení Husky, ale zveřejňovat ho nebudu. Počkám, až jak odpoví.
Díky tomu, že jsem kvůli šití vybalil celý batoh, našel jsem v jedné zapomenuté kapse Španělsko-český slovníček i skonverzací a gramatikou. To je tak, když se člověk na cestu moc těší a začne balit týden před odletem. Prostě jsem na něj zapomněl, a při konečném balení jsem přidal i Španělštinu pro samouky.  Ta váží stejně jako pullitr vody a tak mohu s klidným srdce tu učebnici pro samouky nechat zde v knihovničce v albergue. Už jsem o tom několikrát na cestě uvažoval, že se jí zbavím. Teď tu zůstane ve společnosti časopisů, které se do albergue pro poutníky do Santiaga opravdu, ale opravdu nehodí.

Před koncem siesty jsem se šel projít po městě, vylezl jsem i na Štastný kopec, podle kterého se to tu jmenuje, ale i po 17h je většina obchodů zavřená, tak se projdu po 19h ještě jednou.

Tak krásná peařka už po siestě neotevřela, ale vedle v obchodě měli chlazenou sidru a já neodolal. To není běžné, obvykleji prodávají nechlazenou. A i když jem dnes měl v plánu zajít na večeři vedle do baru, zajdu tam jen na skleničku, protože tomu, co následuje jsem prostě nemohl odolat. No řekněte!?
Sidra z Vilaviciosy, kde jsme na zde již zmíněném Caminnu s Mirkem v roce 2010 odbočili z Camino del Norte na Camino Primiitivo, je prostě úžasná a já nikdy neodolám. A nebojte, má to jen 4% alkoholu, to je jak pivo.