Vyrazil jsem brzo ráno. Čekalo mě 35km, to je minimálně 9hodin chůze. Ráno byly sprchy zavřené, tak jsem si zuby vyčistil u hydrantu a na záchod že půjdu někde v baru. Ale v baru, kde jsem snídal byl záchod nepoužitelný. V další vesnici Palacios de Goda jsem si v baru dal kávu a zašel na záchod, ale turecký, a to já neumím. Ale žádný problém. Tělo už najelo na téměř bezodpadové hospodaření. Kousek za Palacios byly trosky opuštěné vesnice s domy z vepřovic. Nevím kdy a proč ji lidé opustili, ale pohled to byl smutný, jako u nás v pohraničí. Na cestě žrala kudlanka kobylku nebo samečka. Když jsem se u ní zastavil, drze otočila ke mně hlavičku a koukala mi do očí. Umí to ještě nějaký hmyz? Dál a dál rovina, před Medinou pinar plný černých, iberských prasat. Také jsem v poli na cca 200 m zahlédl buď supa nebo orla, ale foto na tu dálku je velmi nejasné. V Medině jsem se ubytoval u v semináři u Bosých karmelitánů (ti se starají o pražské jezulátko v Karmelitské ulici). Mají tam pěk pokojíků (cel) pro poutníky, ale byl jsem tam sám. V Medině obrovský hrad, castello, a mnoho kostelů. Zašel jsem na mši ke karmelitánům, poděkovat Jakubovi, že mě dostal až sem. Byl pátek večer a ohromné náměstí bylo plné, hospody plné, všude plno řičícich dětí. Dal jsem si pár tapas - nicmoc, už jsem měl lepší - a šel si lehnout. Únava nebo lenost mě přemohla a tak toto povídání píšu až další den.
Žádné komentáře:
Okomentovat