Den 32., 29.10., Madrid, cca 10km

V Madridu jsme byli kolem půl sedmé. Cesta do hotelu bez problémů. Na pokoji dvě palandy, já mám přidělenou postel dole u okna. Na pokoji je dost binec. Plné i prázdné petlahve od nestea. Osprchoval jsem se a vyrazil do ulic kolem stanice Chueca. Byl to neskutečný mumraj, sobota večer, všichni jdou někam do restaurace, baru, divadla. Já si hledal hospodu, kde by nebylo draho, ale ceny všude výrazně vyšší než jsem dosud zažil. Kde na to ti madriďané berou? A když už byla cena snesitelná, bylo narváno. Dal jsem si gaspacho a falafel s rýží a pivem za 13,5. Ještě chvíli jsem bloumal, ale v 10 jsem šel domů, dopsat dluhy a spát. Tolik lidí pro samotného poutníka je moc Kolem jedenácté přišli dva mí spolunocležníci, mladí kluci z Düsseldorfu. Zaletěli si na zápas španělské ligy Atlético Madrid - Villareal. Jen tak. Kam ten svět spěje!?. 

Spal jsem jak zabitý. vzbudil se v půl osmé SEČ a vydal se na snídani. Bylo krásné ráno, osm hodin, a díky změně času sluníčko už svítilo. Ulice prázdné, jen metaři a pejskaři. Všechny bary zavřené, ale milá pekařka mi k výbornému croissantu udělal i cafe con leche.  A byl to jeden z nejchutnějších croissantů za celý měsíc. A tak se mi Madrid, proti včerejšímu šoku, moc líbil. V deset začalo lidí v ulicích přibývat av před jedenáctou už to bylo skoro jako včera večer. Vrátil jsem se na pokoj, cestou něco nakoupil, zabalil a ve dvanáct jsem vyrazil na metro na letiště. Ještě jsem se naobědval, Burgosské jelito, pečené brambory se salsou (obojí poloviční porce) a pivo, za 11,5. 

Na letišti jsem se choval jako vyoraná myš. Nejdřív jsem si vystál frontu na letadlo ČSA do Prahy v 15:10. Říkal jsem si, že já mám sice letět až v 16:10, ale že odlet kvůli posunu času asi změnili. Při odbavení mě ale na seznamu neměli, já zas nemohl v mobilu najít letenku, ale naštěstí jsem nenaléhal. Opravdu, mé letadlo letí až v 16:05. Jako starý cestovatelský mazák jsem se odbavil sám na terminálu společnosti IBERIA, u kterých bylo dost lidí. Pak jsem asi 10 minut bloumal a čekal ve frontě na odbavení zavazadla. "Tý vole!", kde máš občanku? Po několikerém prošacování mě napadlo vrátit se k terminálu. U všech terminálů byly fronty, jen u toho mého nikdo, zapomenutá občanka na skeneru, který byl v takovém šuplíku, že tam bnebylo vidět, neumožnila dalším cestujícím načítat jejich doklady nebo palubní vstupenky, tak si postupně předávali informaci, že ten terminál nefunguje. Byl by to průser (ano, to slovo sem patří). Zase štěstí na mé straně. No a teď už na štěstí sedím v letadle a moc se těším domů. Jestli seberu síly,  ještě zkusím zítra celou cestu zhodnotit vcelku. Tak se ještě neloučím.