V hotelu byl check out ve 12h a etapa byla relativně krátká, tedy jsem využil azylu v hotelu, dopsal včerejší report, zařídil si letenku, se Štěpánovou pomoci; zapoměl jsem si zapsat přístupové heslo do banky, a levneletenky.cz chtěly platbu převodem. Povedlo se, letím v neděli 29.10. z Madridu s Iberia airlines. Pak jsem vybalil batoh a šel na 9:15 na snídani naproti ševcovi. Opět croissant na vidličku, ale to je už naposled, kdy tím otravuju. Švec měl napsáno, že otvírá v 9:45. Já tam vartoval už v 9:40. V 9:55 otvírala prodavačka vedlejší krám, tak jsem se zeptal, kdy otevře zapatero. Že později. Ukázal jsem na tabulku, kde bylo 9:45, zasmála se, mávla rukou, vzala telefon a zavolala mu. Že přijde za čtvrthodiny. Zašel jsem tedy ještě na jedno cafe solo a za čtvrt hodiny už bylo otevřeno. Byl tam švec, který se staral o dcerku 3 měsíční, já se chlubil, že jsem týdenní dědeček. Mě obsluhovala ševcová. Popruh by musela vzít do dílny a byl by až zítra, zašít lůžko pro drát,že udělá hned ručně. Udělala asi 20 stehů, náprstek neměla, pomáhala si hadrem. Za 10minut hotovo. Ještě jsem poprosil o kus režné nitě, ona přidala ještě jehlu, kterou to šila a že 2€, dal jsem 3 a dal bych i 5. Po 20km vše OK.
V 11:45 jsem zaplatil v hotelu a vyrazil ještě k blízkému kostelu, který byl včera zavřený. Stěny pomalované výjevy od potopy světa, až po nanebevstoupení. Kostelník mě poslal do sakristie, že tam dostanu razítko do credencialu. Dostal jsem i poučení, že malby na stěnách jsou malby na plátně, tedy tapety. A rok výroby? 1960. Bylo poledne a kostelem se rozeznělo z reproduktorů zvonění londýnského BigBenu.
Tak prosín bezděčnské sousedy, pokud to ještě čtou, zazvoňte v neděli poledne - je posvícení - a 151 let od požáru Bezděčína!
Pak jsem vyrazil z Albacete. Bylo poledne, tak jsem se naobědval v parku u parní lokomotivy (to foto je pro tebe, Matyáši, budoucí strojvedoucí). Přešel jsem lávku přes nádraží a ocitl se za novodobými hradbami města, za tratí, která se dá překonat jen na místech k tomu určených, a na mé straně už byla pustina.
Potom 20 km v úmorném vedru.
3km před cílem jsem narazil na oplocenou zahrádku, cca 10m širokou, která vedla podél mé cesty asi jeden km a na konci tribuna. Až tam mi došlo, že je to chrtí dráha. Jen doufám, že jim tam neházejí živé králiky, těch je tu dost. Přesně v ose dráhy čouhá z krajiny Chinchila (cca 35km)
O kus dál jsem se podělil o klobásu se psem hlídajícím velkou halu.
Ten by mi za tu klobásu s chlebem ukázal, kde mají to nejcennější. To je smutný úděl mnoha španělských psů, že stráví život na řetězu u boudy sami v pustině.Ale snad se o něj o víkendu postarají.
V ayuntamentu - na obecním úřadě - byla jen uklízečka, ale zavolala někomu, kdo má na starost toto ubytování v šatnách na fotbalovém hřišti na konci městečka. Dostal jsem klíč, osprchoval se a je mi dobře. Mám tu litrovou láhev chlazeného piva Mahou, čorízo a sýr a je mi fajn.
Na tom fotbalovém hřišti se už asi dlouho nehrálo, sousedi z řadových domků sem chodí venčit psy a je toho tu ve dvou vrstvách.
Boty a nohy s už domluvily, že si nebudou dělat naschvály a jsem v nich, jak v bačkůrkách. Měl jsem z nich trochu obavy, protože na Vibram podrážce mají ješte vrstvu "Xtrafoam". Bál jsem se, že ta měkota nohám nebude svědčit, ale je to naopak ()
Tak prosín bezděčnské sousedy, pokud to ještě čtou, zazvoňte v neděli poledne - je posvícení - a 151 let od požáru Bezděčína!
Pak jsem vyrazil z Albacete. Bylo poledne, tak jsem se naobědval v parku u parní lokomotivy (to foto je pro tebe, Matyáši, budoucí strojvedoucí). Přešel jsem lávku přes nádraží a ocitl se za novodobými hradbami města, za tratí, která se dá překonat jen na místech k tomu určených, a na mé straně už byla pustina.
Potom 20 km v úmorném vedru.
3km před cílem jsem narazil na oplocenou zahrádku, cca 10m širokou, která vedla podél mé cesty asi jeden km a na konci tribuna. Až tam mi došlo, že je to chrtí dráha. Jen doufám, že jim tam neházejí živé králiky, těch je tu dost. Přesně v ose dráhy čouhá z krajiny Chinchila (cca 35km)
O kus dál jsem se podělil o klobásu se psem hlídajícím velkou halu.
Ten by mi za tu klobásu s chlebem ukázal, kde mají to nejcennější. To je smutný úděl mnoha španělských psů, že stráví život na řetězu u boudy sami v pustině.Ale snad se o něj o víkendu postarají.
V ayuntamentu - na obecním úřadě - byla jen uklízečka, ale zavolala někomu, kdo má na starost toto ubytování v šatnách na fotbalovém hřišti na konci městečka. Dostal jsem klíč, osprchoval se a je mi dobře. Mám tu litrovou láhev chlazeného piva Mahou, čorízo a sýr a je mi fajn.
Na tom fotbalovém hřišti se už asi dlouho nehrálo, sousedi z řadových domků sem chodí venčit psy a je toho tu ve dvou vrstvách.
Boty a nohy s už domluvily, že si nebudou dělat naschvály a jsem v nich, jak v bačkůrkách. Měl jsem z nich trochu obavy, protože na Vibram podrážce mají ješte vrstvu "Xtrafoam". Bál jsem se, že ta měkota nohám nebude svědčit, ale je to naopak ()
Nohám (když jsou zvyklé) měkké boty svědčí nejvíce, neb na tuhém prkénku chůze jest blbá ... zapomněla jsem gratulovat k dědečkovství, ale i zpožděná gratulace se snad počítá?
OdpovědětVymazatKdyby ses někde mohl dostat k stříbrné instalatérské pásce a tou zašité místo na batohu přelepit, tak to určitě vydrží do konce října...ta spraví všechno:-)
Ať se dobře jde,
V. a spol