Den 10., 7.10., La Gineta - La Roda, 20km

Dnes to byl požehnaný den.

Vyšel jsem před svítáním, abych byl v 8 na snídani u pekaře. Slíbil jsem, že co mi naservíroval, nebudu už komentovat. K tomu ale přidal i francouzskou konverzaci, takže po Caudete jsem zase konečně mohl s někým pohovořit ne v 1. pádě, přítomném času, s 20 slovy slovní zásoby, ale pořádně se vypovídat. Příjemný start. Pak následovaly obvyklé rovinky, dnes ale i s deštěm, sice umělým, ale o to víc jsem si ho užil. Také dnes vanul svěží větřík, tak si myslím, že teplota nepřekročila 25°C.

Včera jsem psal o psích osudech ve Španělsku. Dnes jsem procházel kolem oploceného pozemku s nějakou halou a obrovským stohem, řekl bych, že pozemek byl  500x500m, tedy asi 25 ha. A tu hlídal jeden hafan. Ten by se asi nedal přemluvit. Hlídal si své teritorium.

Kousek za půlkou dnešní etapy mě dojel poutník cyklista, Josef z Málagy. Mluvil výborně anglicky. On byl pro mě první poutník, se kterým jsem se setkal od Alicante, já pro něho jakbysmet. Vyrazil do Santiaga z Cartageny a ten to určitě stihne. Dnes měl namířeno o dvě etapy dál než já a vyjel ráno z Albacete, tj. za den cca 80km. Na řidítkách měl sluneční článek a dobíjel si gpsku i mobil. Asi deset minut šel se mnou pěšky a povídali jsme, udělali si selfíčka, pak se rozloučil, nasedl na kolo a ujel, a jak se v dálce zmenšoval, udělalo se mi smutno.

Asi 5km před La Rodou jsem překonal kanál spojující řeky Tajo a Segura. Smutný pohled.

V půl jedné jsem dorazil do La Rody, zavolal hospitalerce, paní Marii del Seňor, přišla za 5 minut a za rohem otevřela bránu do býčí arény, místnosti, kde se nejspíš převlékali torreadoři, mě zapsala do knihy, dala razítko do credencialu, ukázala kasičku, kam mám hodit příspěvek, d mi klíč, a odešla. A tak jsem měl celou býčí arénu celý zbytek dne pro sebe. Podrobně jsem ji prozkoumal, našel stáje pro býky živé, i místo, kde končili poražení (býci i torreadoři?).

Po koupeli a vyprání přišla na řadu siesta. A v 17 h začala dlouho očekávaná Corrida, kde mezi jinými zabojoval s býkem i slavný torreador z Čech, El Ron - "Tuzemák". Souboj to byl strašlivý, vždyť býk v během souboje posunul i stativ kamery TV La Roda na tribuně.

Po corridě následovala procházka do města, relativně velkého (20 nebo 30 tisíc obyv.), zahřešil jsem v cukrárně. U vedlejšího stolu seděl starší pár (v mých letech) a mluvili polsky. Neodolal  jsem a  pozdravil je slovansky. Sice Poláci,ale žijí v Madridu a dnes byli na výletě do Alicante. Při loučení pán řekl "Bardzo milo mluvili sme".

Pak jsem se nachomýtl ke  zvonění před mší. Sousedé z Bezděčína, to bychom mohli na naší kapličce zrealizovat. Ne?

Chtěl jsem zajít někam na večeři, ale všude plno, je sobota večer, v aréně mám mikrovlnku, tak to zase řeší pivo Mahou a dnes čočka s čorízem v konzervě doplněná (už trošku zelenající) klobásou s libozvučným názvem "butifarra la ciselia". Snad to přežiju.

Zítra je neděle a mě čeká smešných 16 km do Minaya.

Hory stále nikde, až za týden u Toleda, už ani Chinchilu nevidím. Je to tzv. meseta (od slova stůl, mesa), španělská náhorní plošina. La Roda je ve výšce 700m n.m.