S Grifem jsem si včera dost dlouho povídal. Je mu (vlastně v pátek bude) pětadvacet, bydlí v Kalifornii, ale narodil se a vyrůstal v Singapuru, kde rodiče pracují. Je na svém prvním vandru s batohem, teď má na Španělsko 2 týdny. Myslím, že ho Camino zaujalo a začal o něm uvažovat. Také jsem dostal email od Jane a George Starksových z US, se kterými jsme se seznámili, když jsme šli s Mirkem v roce 2010 Camino Primitivo, a myslím, že to bylo právě ten večer, kdy do té chvíle němý Gallego (galicijec) pronesl zde již zmíněné "Good idea": to když si Mirek odestlal na terase, aby nerušil ostatní. Tak Starksovi se chystají přijet do Čech. Už tu byli předloni, ale jen na 3 dny. Teď nevím, jestli to sem patří, ale je to o Caminu, i když dávném, a už jsem to napsal, tak to mazat nebudu.
Japonec nade mnou spal klidně, ale v noci mě vzbudil liják.Tak konečně jem si déšť přivolal. Ráno po sedmé hodině jsem se v hale albergue setkal se svými souputníky. Do dnešního cíle dorazili o 2 hodiny dříve než já. K snídani zase churros, čokoládu si nedávám, po ránu potřebuji kafe. A pak ven do deště, za tmy, hledat cestu ven z města, tedy ze starého Toleda obehnaného hradbami do Toleda moderního, plného aut, autobusů a jiné havěti. Nejdřív jsem šel jen pod deštníkem, ale pak déšť zhoustl, tak jsem si pod mostem nasadil pláštěnku, kterou jsem dnes nesundal, protože když nepršelo, fungovala jako větrovka. Bylo docela chladno. Příjemné. Cesta dnes ne moc zajímavá - podél plotu podle dálnice (cca 13km) pak 4 km podle rovné silnice, pak 7km po silnici, kde bylo povoleno 100km/hod a posledních 8 km konečně vinicemi a poli, ale po blátivé cestě, takže nakonec to byl nejnáročnější úsek. Obědval jsem ze svých zásob v autobusové zastávce. V Huecas, posledním městečku před cílem jsem zašel do baru, že si dám kafe. Když jsem ale viděl tu nabídku tapas, objednal jsem si pivo a čekal, co mi za dobrotu barman vybere - vepřové kousky s hráškem v rajčatové salse, mirně pikantní, lahodné. Když jsem zaplatil a nahazoval batoh, přišla z kuchyně paní,kterou jsem do té doby neviděl, a dala mi jentak pytlík s ovocem - 1 hruška, broskev a několik blum. Co říkala jsem ji nerozuměl, ale peregrino tam bylo. Snědl jsem to všechno než jsem byl na konci městečka. U té silnice se stovkou bylo množství králíků, když přede mnou utíkali, tak každý měl jiný způsob běhu, cupitání, dlouhé skoky nebo různé kombinace, to mě nikdy nenapadlo. Nikdy neutíkali přes silnici, vždy jen podél nebo kolmo na ni do pole. Taky jich tam nebylo mnoho přejetých, vlastně asi jsem neviděl žádnéhho. V Novés už ubytování zařídili rychlejší poutníci. Je to tu velké, kuchyň, každý máme svůj pokoj. Ohřál jsem si konzervu asturijských fazolí, otevřel si pivo a je mi hej. A zítra už má být zase hezky. Říkáte si, proč ten barbar ve Španělsku pije pivo a ne víno? Protože je žíznivej a víno se na žízeň pít nedá. A navíc láhev piva ať půl nebo litrovou vypiju, ale sedmičku vína sám za večer nevypiju a musel bych ten nedopitek tahat sebou.
Japonec nade mnou spal klidně, ale v noci mě vzbudil liják.Tak konečně jem si déšť přivolal. Ráno po sedmé hodině jsem se v hale albergue setkal se svými souputníky. Do dnešního cíle dorazili o 2 hodiny dříve než já. K snídani zase churros, čokoládu si nedávám, po ránu potřebuji kafe. A pak ven do deště, za tmy, hledat cestu ven z města, tedy ze starého Toleda obehnaného hradbami do Toleda moderního, plného aut, autobusů a jiné havěti. Nejdřív jsem šel jen pod deštníkem, ale pak déšť zhoustl, tak jsem si pod mostem nasadil pláštěnku, kterou jsem dnes nesundal, protože když nepršelo, fungovala jako větrovka. Bylo docela chladno. Příjemné. Cesta dnes ne moc zajímavá - podél plotu podle dálnice (cca 13km) pak 4 km podle rovné silnice, pak 7km po silnici, kde bylo povoleno 100km/hod a posledních 8 km konečně vinicemi a poli, ale po blátivé cestě, takže nakonec to byl nejnáročnější úsek. Obědval jsem ze svých zásob v autobusové zastávce. V Huecas, posledním městečku před cílem jsem zašel do baru, že si dám kafe. Když jsem ale viděl tu nabídku tapas, objednal jsem si pivo a čekal, co mi za dobrotu barman vybere - vepřové kousky s hráškem v rajčatové salse, mirně pikantní, lahodné. Když jsem zaplatil a nahazoval batoh, přišla z kuchyně paní,kterou jsem do té doby neviděl, a dala mi jentak pytlík s ovocem - 1 hruška, broskev a několik blum. Co říkala jsem ji nerozuměl, ale peregrino tam bylo. Snědl jsem to všechno než jsem byl na konci městečka. U té silnice se stovkou bylo množství králíků, když přede mnou utíkali, tak každý měl jiný způsob běhu, cupitání, dlouhé skoky nebo různé kombinace, to mě nikdy nenapadlo. Nikdy neutíkali přes silnici, vždy jen podél nebo kolmo na ni do pole. Taky jich tam nebylo mnoho přejetých, vlastně asi jsem neviděl žádnéhho. V Novés už ubytování zařídili rychlejší poutníci. Je to tu velké, kuchyň, každý máme svůj pokoj. Ohřál jsem si konzervu asturijských fazolí, otevřel si pivo a je mi hej. A zítra už má být zase hezky. Říkáte si, proč ten barbar ve Španělsku pije pivo a ne víno? Protože je žíznivej a víno se na žízeň pít nedá. A navíc láhev piva ať půl nebo litrovou vypiju, ale sedmičku vína sám za večer nevypiju a musel bych ten nedopitek tahat sebou.
To je určitě naučil Lískaran, že nemaj utíkat přes silnici, protože hrududu.
OdpovědětVymazatZdravíme, dupeme, králíci z N.