Den 24., 21.10., Cadalso de los Vidrios - Cebreros, 26km

Z Cadalso to Cebreros bylo dle průvodce 21km více méně rovinaté etapy. Pěkná cesta obcházela hory vedla piniovými lesy, byla sobota, tak projíždělo i dost cyklistů a koňáků (nebyl jsem dostatečně rychlý, abych je zaznamenal). V průvodci byly uvedené tři důležité body: Toros de Guisando na 9.km, most přes řeku Alberche na 17. (v ní jsem se koupal v Escaloně) a Ermita (kostelík) na 19.km. Šlo se mi hezky, už mi krokoměr ale krokoměr ukazoval 12km a Toros nikde. Asi jsem je přešel. Ale ne, na 14.km vstup za vysokou zeď (aby nebyli z cesty vidět) a tam 4 krásní žuloví bejci vytresaní ještě před římskou érou lidmi kmene Vetonů někdy ve 2. století před n.l. Vstupné 2€ jsem nelitoval. Těšil jsem se, že se zase vykoupu v Rio Alberche, ale zde pod Cebreros nebyla tak lákavá a rychlá. Vede přes ní ale pěkný starodávný most. A od něj se cesta zvedala nějakých 200 výškových metrů do Cebreros. Docházela mi voda ale naštěstí u Ermity, která je asi poutním místem pro cebrerosské, byla místo pro posezení s tekoucí vodou, tak jsem před výstupem nabral síly. V Cebreros v albergue už byli dva companěros a také Alain, později ještě přišla Němka, Katrin, odhaduji 50-60 let, jde z Toleda. Když se dozvěděla, že jsem Čech, že prý ona je češka z poloviny. Otec byl Čech, ale nikdy ho neviděla (neptal jsem se po důvodu). Companěros chodí spát se slepice (kolem 20h), Katrin taky, my s Alainem jsme zašli do obchodu pro něco k večeři a dvě láhve sidry a do deseti jsme povídali. Je v penzi, byl řidičem autobusu v Marseille. Vlastně ani nevím kolik mu. Companěros jsou 65 a 71. Když jsem pak v půl jedenácté lezl na palandu, ta byla tak rozvrzaná a houpavá, že jsem raději sebral 2 deky, narovnal je pod sebe a spal ve společenské místnosti na zemi ve spacáku.