Ráno už byla docela zima. Vyrazili jsme s Alainem z albergue poslední, ale ještě za tmy. Snídaně v baru, kde jsme vera večer popíjeli tinto de Varano, víno s ledem, limonádou a citronem a k tomu tapas. K snídani měli jenom trvanlivé balené koblihy v čokoládě. ALe aspoň to. Sešli jsem ze San Bartolomé do údolí, tam se ochladilo ještě víc, ale odolal jsem (viz foto).Naopak Alain z Riviery oblékl na sebe, co měl (foto). Po 4 km jsme začali stoupat do průsmyku Puerto del Boquerón, nejvyššího bodu mé letošní cesty, 1375 m. Kde jsi Ještěde, Smrku, Černá horo, koukám dolů a nevidím tě. Vystoupali jsme na na sedmi kilometrech cca 500m. Ale nebylo nijak náročné, cseta krásná, krajina kolem překrásná, nebylo příliš horko, prostě pohoda. Jedině snad, že Alain pořád něco povídal tou svojí marsejštinou. Nejdřív jsem mu říkal, ať mluví pomaleji. Dořekl větu pomalu a pak zas nasadil rychlou kadenci, pak už jsem jen občas řekl, že jsem nerozumněl, ať to zopakuje, a pak už ani to. Začala mi chybět samota. Už dříve jsem začal zjišťovat, jak se dostanu do Madridu na letště. Mám v Madridu rezervovanou a zaplacenou postel v ubytovně ze soboty 28.10. Poslední přímé spojení do Madridu na cestě z Avily do Zamory jsem našel v Tordesillas. Abych tam došel v sobotu, sedl na autobus a jel do Madridu, na to mi jeden den přebýval, tak zůstanu jeden den v Avile, a promiň Alaine, půjdu radši sám. Přicházím tak ale také o služby předsunuté hlídky, mých španělských companěros, kteří vždy zajistili ubytování a já nemusel nikam volat, nikoho hledat, pouze najít albergue. Ubytovna v Avile má 3 pokojíky, v každém 2 palandy. Pohodlný albergue s kuchyňkou, s lednicí. Koupili jsme si zase 2 láhve sidry, něco k jídlu (sýr, taboulé, mortadelu) a dali dolednice. Alain byl unavený a šel si lehnout, Já se šel projít a poptat se po ubytování, protože herberk v Avile je striktně pouze na jednu noc. Avila je turisticky atraktivní, tak by se to zneužívalo. Všechny hotely a hotýlky v hradbách jsou obsazené, ale sehnal jsem pokoj v Nádražním hotelu za 25€. V osm, kdy Katrin a comaněros šli spát do svých pokojíků, jsme začali s Alainem večeřet a v deset skončili. Příjemný večer, to mi jeho marsejština nevadí. Ale celý den na cestě ano. Už jsem se se všemi rozloučil a od zítra budu zase sám nebo s někým, kdo mě dožene.
Dnes jsi psal hodně o jídle. Zajímalo by nás, jestli se ve Španělsku vaří "španělský ptáček" Měli jsme ho v sobotu s Helenkou sestřičkou k obědu a vzpomínali na tebe.
OdpovědětVymazatM+M
Tak příště zase s tebou,teda příště bude za dlouho.Posledního turnaje se zúčastnili všichni pět aktivní členové, já zase někde ztratil jednu kouli,takže jsem se vždy přiřadil do trojice. Sehráli jsme dva normální a jeden zkrácený zápas,kvalita hry byla vysoká,výsledky nepodstatné. Po zhodnocení sezony a vytyčení výkonostních cílů na sezonu příští jsme se rozešli do svých domovů. Docela jsme to dnes natáhli,já přišel domů až těsně před půl devátou. Přeju dobrou cestu ještě těch pár dnů.
OdpovědětVymazatD.
Dík za reportáž z posledního letošního petanque. Alain v Marseille také hraje. Má funkci pointera. to jest přibližuje a boduje. Není vyrážeč.
VymazatSám se sebou se dobře jde....krásný hory, zase.
OdpovědětVymazatV.