Den 15., 12.10., Fiesta v El Toboso, cca 10km

Fiesta Nacional de Espaňa, Dia del Hispanidad v El Toboso Uhodli jste, zůstal jsem celý den. Když už si poutník připustí myšlenku zůstat někde celý den a nemořit se na vyprahlé cestě, těžko už ji z hlavy dostane. Ještě jsem ráno zkusil zavolat do následujícího útulku (acogida) v místě vzdáleném 15 km od El Toboso, že bych tam dnes přespal. Naštěstí to nikdo nezvedl a další ubytování je až na 30-tém km a to bych za odpoledne neušel, a tak jsem radostně zaplatil ještě další noc v mém hotelu Don Quijote. Měl jsem celé dopoledne čas, coural jsem prázdnými uličkami, nikde nikdo, obchody zavřené, jen pekařství (Panaderia Aldonza Lorenzo, tak se jmenovala Dulcinea, než si z ní Don Quijote udělal dámu svého srdce) a číňanův obchod se vším. Chleba dnes nepotřebuji, ale budu potřebovat čerstvý zítra. Otvírají v sedm, tak vyrazím zítra v sedm, čeká mě 35km. Po jedenácté už začínal v ulicích ruch, lidé nastrojení, mnoho z nich v uniformách, někteří navíc s hudebními nástroji. Před kostelem jsem fotil na dálku takovou skupinku s "generálem" v uniformě s divnou, umělohmotnou čepicí na hlavě. Něco na mě zavolal, myslel jsem, že nechce, abych ho fotil. Ba právě naopak. Chtěl, abych mu tu fotku poslal. Vyfotil jsem ho s manželkou pořádně a on mi napsal do notýsku emailovou adresu (yahoo.es) a rozloučili jsme se. Fiesta začala mší ve 12 (ve Španělsku 10 minut po dvanácté) zasvěcené patronce Španělska (aspoň myslím) Paně Marii de Pilar de Zaragoza. Kostel nabitý, v předních řadách vojsko (i můj generál Jesús Puebla), policie, civilní obrana, hasiči a asi i místní honorace. Vlevo od oltáře sbor s kytarou a bubnem, vpravo dechovka. Mše slavnostní, kázání energické, párkrát jsem zaslechl "Katalánsko", ale nechci si tu vymýšlet, co pan farář říkal. Nejsilnější záitek ze mše, když se při Otčenáši všichni drží za ruce. Já zleva staršího pána, zleva mladici (< 50). Po mši 4 vojáci (postupně se pak střídali) vzali sochu Panny Marie de Pilar na ramena, před nimi dechovka a ministranti, za nimi 2 faráři, po obou stranách honorace a za nimi všichni ostatní, včetně mě. A vyrazili jsme na kličkovanou úzkými uličkami El Tobosy. Důstojně, co krok, to vteřina (když jdu po caminu, tak je to co vteřina, to dvojkrok). Když jsme po cca 40 minutách došli zpět ke kostelu, zahrála kapela tradáá, španělskou hymnu, pak vrátili Pannu Marii na místo a nastalo osobní třesení rukou a děkování občanů Tobosy všem těm uniformovaným osobám. Ve čtvrt na tři to celé skončilo. Měl jsem z toho celého pocit závisti, že u nás ta národní hrdost a sounáležitost se spoluobčany není tak zakořeněná. (snad jedině po výhře ve fotbalu nebo v hokeji, ale to se mi zrovna moc nelíbí) Pak pivo s tapas místo oběda a na pokoj siestovat. Vzbudila mě až mmska s fotkou vnučky Viktorky (ty dostávám denně:-) pošlu až najdu,  kam ty mmsky telefon ukládá). Večer půjdu někam na večeři, ale psát už nebudu. Až zítra. Jsem moc rád, že jsem tu fiestu zažil.