Ráno jsem zakufroval, protože jsem se z Gotarrendury vydal po cestě Sv. Terezy, která byla z Avily společná s Camino Sureste, ale z dále se už cesty rozdělily. Naštěstí jsem se nemusel vracet, na cestě se zjevil človíček s kolečkem a ten mě nasměroval na Hernansancho. Chystal jsem se tam snídat, byl to 4. km, ale bar byl zavřený. Takže snídaně až na sedmém km ve Villanueve de Goméz, pak El Bohodón(pěkné jméno) a na třináctém km Triosillos, kde jsem si dal pivo a tapas (ensallada de pulpo, salát z chobotnice) a loudila Čari. Na třinácti km 5 vesnic, spíš městeček. To tu ještě nebylo.
Zbývajících 15 km byla příjemná cesta pinarem, piniovým lesem. Jedním jsem už procházel za El Provencio, ale tady to bylo téměř 15km po písčité, borovicemi stíněné cestě, připadal jsem si jako někde u Doks.
V Arévalu jsem zavolal na policii, že bych chtěl přespat v ubytovně. Ať počkám před polideportivem že za 20 minut přijedoánských. Přijeli, a že je problém a ukázali mi ubytovnu. Dodělává se sprcha a záchod. Nevadí. Ofotili si občanku a dali mi klíče. Ráno je mám hodit pod dveře na policii ve městě, že tam nejspíš po ránu nikdo nebude. Do sprch a na záchod chodím venkem do šaten sportovců.
Arévalo mě překvapilo, jak je veliké a jak starobylé. Je tu několik velikých kostelů, několik velikých, starobylých náměstí a plno uliček a na konci hrad, Castillo. Některá náměstí žijí, jiná jsou téměř mrtvá, opuštěná.
Už se mi začíná míchat smutek, že to pozítří skončí, s těšením se domů. Např. v El Bohodónu jsem zaslech oknem zvuk luxování a zastesklo se mi po Pavle. Kousek dál byla hromada špalků a zastesklo se mi po Bezděčínu, kde na mě čeká 5 kubíčků s malým k a jeden s velkým K. A v cíli v Arévalu, když jsem šel kolem hračkářství, zastesklo se mi po Viktorce, kterou jsem ještě neviděl a to už jí bude měsíc.
Jdu spát. Zítra mě čeka 35km.
Žádné komentáře:
Okomentovat